Ing. Jiří Kozel

“A teď si představte, že koncem května jsme byli všichni svolaní do velké zasedací místnosti na národním výboru, to znamená na radnici – dneska se tomu říká radnice taky. Já jsem očekával, promiňte, že to říkám, alespoň nějaké poděkování za měsíc mé práce. Od rána do noci anebo i v noci, že jsem hlídal nějaké byty nebo skladiště s puškou v ruce. A tenhle Milan Moučka pohovořil jasně. Zvedl se: ‚Kdo není členem KSČ, ať okamžitě opustí místnost.’ Já jsem si hodil pušku přes rameno a německým parademarsch jsem opustil středem, jedinej. Pak jsem zjistil, z dokladů, že nikdo z nich, ani pozdější starosta nebo pozdější Antonín… já si na to jméno nevzpomenu. Prostě všichni tihle papaláši do té strany vstupovali až 26. nebo 28. května.“

“Sedmého května jsem dostal od něj příkaz – od poručíka Kotrby – abych zajel do Hruškových Dvorů, kde byla ubytována skupina asi 30 nebo 50 Maďarů, a pokusil se vyjednat, zdali by složili zbraň. Ale vysloveně mi říkal: ,Beze zbraně a v žádném případě ne konflikt. Třeba se i nechat zavřít, ale nebojovat.‘ Tak my jsme do těch Hruškových Dvorů jeli. Maďarská posádka byla beze zbraní. Byl to statek, který byl prázdný. Měli to vyrovnané na stojanech. Prostě, já nevím, 40 nebo 50 různých typů kulovnic. Četař, který mě k tomu pustil, mě nechal zkusit jednotlivé typy zbraní nabít, protože k tomu měli nějakou maďarskou – z první světové války – munici. A ještě tam měl, tuším, Parabellu nebo velký revolver devítku, jejich velitel. Jenže. S námi jednali, byli ochotní to vydat okamžitě, ale se souhlasem velitele. Kdybychom řekli: ‚Tak my to zabavujem,’ a naložili si to na záda, tak jsme s tím odešli. Jenomže my jsme vyšli před barák a mezitím přijela dvojice, v otevřeném terénním vojenském voze – na prsou automat a druhý byl s revolverem. Gestapo, v uniformě SS. Tak nás sebrali a za hodinu po našem zavření bylo vyhlášeno v Jihlavě stanné právo.”