„Jednou v noci přišli. Nějaká razie. Ve tři v noci, všichni z postelí ven. A u dveří stál pán s bajonetem. Rozházeli, co se dalo, hledali, jestli má[me] něco ze zámku. Ale nenašli nic, ani nápad. Nebo víte, byla tam taková myšlenka vystěhovat nás do pohraničí. On totiž tatínek nechtěl podepsat do družstva, nechtěl..."
„Ale ten přechod fronty byl strašný. Vtrhli do zámku, myslím i civilisté, i vojáci, ani nevíme, jak a co. My jsme byli v jednom krytě ve sklepě a prostě všechno vyházeli ven oknem. Nábytek, věci i peřiny, a všechno to tam bylo naházený."
„Wolfganga chytili a pani barónka zostala v poslednej miestnosti, kde sa žehlilo. Tam bola žehliareň. A dostala tam jednu posteľ a jeden stolík, tak tam ležala. A ona už potom nevyšla. Od toho prechodu frontu, keď videla z okna tú spúšť. Nezostalo jej nič. Ani peniaze, ani jedlo, nič..."
„A Wolfgang si nedal říct, tatínek ho přemlouval: ‚Jděte spolu, jste dva padesátníci, to se všechno pěkně dá vyřešit v klidu.‛
Wolfgang nechtěl: ‚Ne. Já jsem občanem Bohdalic, já jsem se tu narodil, já jsem Čechoslovák. Já nikam nepůjdu, já jsem nikomu neublížil a mně se nemůže nic stát. Já to tu budu dál řídit.‛
Nevím už, kdy ho chytli, ale kdo německy mluvil, tak ho vzali do toho zběrného tábora pro německé vojáky a příslušníky. A tam ve Vyškově ho drželi. A toho 24. ledna zemřel. Byli tam však nejací pamětníci, že velice tam trpěl a nakonec ho našli v potoku se zápalem plic v trenírkách ležet v lednu."
„Přišel ten příslušník SNB, že: ,To byl Němec, který si nezaslouží ten pohřeb, a proto ho rušíme, rozejděte se!’ To bylo v lednu, tak tatínek vzal kolo a bál se, aby pán Měřinský neměl problémy, protože tohle bylo tajně všechno udělané. Pak vykopali na tom místě těch německých vojáků hrob a tam ho po tmě pochovali, zahrabali. Jenom položili. Žádný obřad. Oni dva a ještě tam byla manželka tohoto Wolfganga."
Marie Kramárová, rod. Havránková, sa narodila 16. septembra 1937 v Bohdaliciach. Detstvo prežívala idylicky ako dcéra zámockého záhradníka rodiny Mannerovcov. Počas pohnutých udalostí roku 1945 sa jej otec František Havránek s rodinou stali svedkami násilného zabratia mannerovského zámku a majetku, ako aj zajatia grófa Wolfganga Mannera, ktorý bol následne umiestnený v zajateckom tábore pre nemeckých vojakov, kde v roku 1946 umrel. František Havránek sa snažil telo nebohého grófa tajne pochovať mimo masového hrobu určeného nemeckým vojakom. Jedinou indíciou zostala mapka približného miesta Wolfgangovho odpočinku. Marie vyštudovala pedagogickú školu a v roku 1957 sa vydala za Jozefa Kramára, s ktorým mala dve deti a žili v Turčianskych Kľačanoch. Svoj pracovný život strávila ako učiteľka základnej školy vo Vrútkach, neskôr v Martine. Po zmene režimu sa na základe mapky svojho nebohého otca pustila do hľadania miesta posledného odpočinku Wolfganga Mannera. Po rôznych peripetiách sa nakoniec podarilo tajne pochované pozostatky nájsť a dňa 24. januára 2016, presne 70 rokov po jeho smrti, uskutočniť cirkevný pohreb, pri ktorom bolo telo Wolfganga Mannera uložené na posledný odpočinok v rodinnej hrobke v Bohdaliciach. Marie v čase dokumentovania žila ako dôchodkyňa v Martine. Marie Kramárová zomrela 28. decembra 2023.
Pohrebný obrad Wolfganga Mannera (2016) - v prednej rade Mgr. Petr Czajkowski, zástupca rádu rytierov svätého Lazara, ktorý sa zúčastnil obradu, keďže sa pochovával rytier.
Pohrebný obrad Wolfganga Mannera (2016) - v prednej rade Mgr. Petr Czajkowski, zástupca rádu rytierov svätého Lazara, ktorý sa zúčastnil obradu, keďže sa pochovával rytier.
