Šla jsem přes krátery dál
Eliška Krejčová se narodila v září 1927 v Kralupech nad Vltavou. Otec Václav Fürst pracoval jako malíř a lakýrník, matka byla v domácnosti, dříve se ale vyučila švadlenou. V dětství jezdila pamětnice i její dva starší bratři ke známým do Sudet, aby se naučili německy. Již od dětství hrála stolní tenis. Dospívala během druhé světové války. V té době dojížděla do Prahy na obchodní školu, tu dokončila ještě před koncem války. V březnu roku 1945 zažila Eliška Krejčová bombardování Kralup nad Vltavou, během kterého byl zničený jejich dům. Parcelu musel její otec později pod nátlakem prodat městu. Po válce začala hrát stolní tenis na profesionální úrovni v pražské Spartě. V roce 1947 dokonce vycestovala na mistroství světa do Paříže. Po nástupu komunismu se v roce 1949 vdala za Oldřicha Krejčího. I nadále reprezentovala Československo na různých mezinárodních turnajích ve východním bloku. Kvůli možnosti účastnit se turnaje v Západním Německu v padesátých letech podepsala spolupráci s StB. Současně pracovala v podniku Kompresory ČKD. Na konci padesátých let dráhu profesionální stolní tenistky ukončila a začala pracovat ve skladu náhradních dílů ČSAD Kralupy nad Vltavou, kde působila až do osmdesátých let. Po Sametové revoluci se pokoušela získat pozemek po vybombardovaném domě, nakonec však od toho upustila. Dnes (2024) žije v pečovatelském domě v Kralupech nad Vltavou.