„Tatínek se vrátil v roce 1948. Chlapi přijeli do Děhylova. Bylo jich hodně. Šel jsem jim naproti, tak vím, že jich bylo určitě takových sto padesát. Byli rozdělení do skupin a šlapali k Hlučínu. Já jsem tátu hledal. Všichni říkali, že to bylo zvláštní, protože jsem tátu neznal. Šel jsem mezi ty zajatce, vlastně už to nebyli zajatci. Byli šťastní, veselí, bavili se a najednou: ‚Táto!‘ A letěl jsem k tátovi. Brečel a já s ním. A na to nikdy nezapomenu, jak se mi podíval na nohy a říkal: ‚Ty musíš být pěkně divoký.‘ Viděl, jak jsem měl nehty okopané, nohy rozbité, protože se lítalo boso. Ale nenaříkal jsem si a táta řekl: ‚S tebou asi bude zábava.‘“
„Chodil jsem tenkrát, když jsem se měl začít orientovat ve vojně a ve všem, na filmy. To byli takoví hrdinové jako Aljoša. Střílel od pasu jako kovboj americký a Němci padali. Byly to tak zvrácené filmy! Člověk si to neuvědomoval, ale v té chlapecké dušičce jsem začal toho tátu nemít rád. A jednou jsem mu to i řekl. A on mi potom říkal, že nikdy nestřílel, a že mu to můžu a nemusím věřit. Nebylo to ale tak, že by se mi omlouval, že byl v armádě. A potom se mi otevřely oči úplně, když říkal, že toho Hitlera nikdy neměl rád. To už bylo po válce. Potom jsem mu odpustil i to, že mě mlátil. Všechno bylo zapomenuté.“
„Mamka se jmenovala Hedvika Bayerová (po sňatku Krupová). Byla šikovná, ráda zpívala, byla prý hrozně hodná, byla fajn a veselá. Akorát se stalo neštěstí. Měl jsem tři roky, když v roce 1945 zemřela po znásilnění Rusy. Byly tam komplikace, dostala se do nemocnice a zemřela. Táta byl v té době v zajetí, tak nebyl ani na pohřbu. Měl jsem tři roky, ale fakt si pamatuji, jak ležela pokrytá svatými obrázky. Tvrdili mi, že mamka spí, a takové řeči. Ještě dneska je mi z toho nanic.“
Rudolf Krupa se narodil 5. března 1942 v Hlučíně, který tehdy patřil pod Německou říši. Otec Adolf Krupa musel narukovat do wehrmachtu. Matka Hedvika zemřela na jaře 1945 po znásilnění četou sovětských vojáků. Dostala otravu a v nemocnici jí už nedokázali pomoci. Bylo jí třicet let. Otce zajali Angličané a domů se vrátil až v roce 1948. Mezitím se o malého Rudolfa staraly starší sestry a příbuzná Marie. Chtěl jít studovat na lesníka, ale nedostal doporučení. Vyučil se soustružníkem. Jako soustružník pracoval v několika ostravských podnicích. Oženil se a s manželkou vychoval dvě děti. Po roce 1989 začal podnikat. Dělal taxikáře a prodával bižuterii. O násilné smrti jeho matky v roce 1945 se nedochovaly žádné záznamy.
