"No a ti, co je vystěhovali, tak to byly tři rodiny a ta paní učitelka, ta Zajícová, ta měla dceru a chlapca a ten chlapec se teď vrátil do dědiny, jenomže ten jejich dům zbourali, tak on si na konci dědiny postavil novej, jakože tam teda bydlí. A jestli má nějaký ty pola zpět, nebo jestli dělá něco na těch svých polích, to nevím už."
"Zkrátka a dobře, chtěli, aby ten jeden vůbec, abych teda jako s ním šla. No a rodiče a babička si nevěděli rady, pozvali souseda, kterej byl jako bývalý, jak se tomu říká, no uměl německy, tak řekl tomu vojákovi, ať mně dá pokoj. A potom zase pozdějc, to mě zase jeden voják pronásledoval a to babička mě zavřela do skříně a vodu odšprtla a říká: „Musí tam byt“, teda jako rusky. No a on otevřel skříň a já, že jsme teda měli nízký okna, tak jsem vyskočila a utíkala. Tam seděli pánové, teda jako důchodci, a s těma jsem tam byla, tak to už teda jako nechtěl… Nebo jak bych to řekla, už mi dal pokoj."
"Ale když byl nálet, kterej byl 8. dubna v pětačtyřicátym roce, tak jsem se dostala na Údolní ulici, kde teda jako jsem, místo abych šla na Špilberk do krytu, tak jsem radši byla, kde byl vyhozenej zákop pro tanky, aby se nedostaly na Špilberk. Tak jsem tam byla schovaná mezi dalšíma zákopníkama, který teda dělali na Špilberku zákopy. A potom po náletě, všichni ti chlapci, nebo teda všichni, kteří utíkali do krytu na Špilberk, tak jim roztrhaly bomby plíce, že zůstali všichni na tom mrtví."
Jaroslava Kvardová se narodila 28. března 1929 v Opatovicích u Rajhradu. Jaroslava má jednoho mladšího bratra. Její rodiče Marie a Tomáš Minaříkovi měli malé hospodářství v Opatovicích. Od roku 1943 se Jaroslava učila dámskou krejčovou v Brně. Ve městě zažívala ničivé nálety. Ve dnech osvobození v dubnu 1945 se ukrývala ve sklepě, přesto neunikla obtěžování ze strany sovětských vojáků. V roce 1947 se vdala a vychovávala děti, rodina tehdy přesídlila do Brna. Většinu profesního života prožila jako zaměstnankyně BVV – Veletrhy Brno. Do důchodu odešla v roce 1984.
