Josef Lacek

* 1931

  • „Tady byla strana národně socialistická a otec právě v té straně byl. A to byl základ toho, že mě nepustili k maturitě. Známý ze Sokola řekl otci: ‚Nechtějí ti syna pustit k maturitě, ale shánějí učitele do Ostravy.‘ A já, který jsem tak zanevřel na školu a utíkal jsem z ní, jsem byl nakonec rád, že jsem se do té školy dostal. Brali tam každého, kdo se přihlásil. A bylo to daleko. V Jihlavě bylo zřízeno pedagogické gymnázium pro učitele národních škol.“

  • „Bratr, ten nevlastní, mi říká: ‚Když sníš tu polévku, do rána vyhoří škola.‘ Nechtěl jsem jíst. Večer jsme nemívali žádné maso a podobně, jenom polévku od oběda. Tak se u nás jedlo. A bratr mi říká: ‚Když sníš ten talíř polévky, škola vyhoří.‘ Jenomže ráno jsem vstal, utíkal jsem se podívat a škola stála. ‚Málo jsi snědl,‘ říká bratr. To byla jedna z věcí, která začala můj život vybarvovat. A další případ se stal, když jsem byl už jako levák v měšťance. Chodili se na mě dívat, jak dělám všechno levou rukou. A tím jsem se pozdvihl. A dostal jsem se v té měšťance na páté nebo šesté místo ve třídě.“

  • „Z dětství mám nejstarší vzpomínky na to, jak jsem chodil do školy, jak mi začali říkat krchňo a jak mi přivazovali ruku k lavici provazem. Akorát když jsem potřeboval na záchod, na malou nebo velkou stranu, tak mě rozvazovali. V tu ránu jsem ze školy prchnul.“ – „Proč vás přivazovali a proč říkali vám krchňo?“ – „Protože jsem všechno dělal levou. A to byla už doslova nadávka, když mi říkali krchňo. Jak já jsem nerad chodil do školy! ‚Proč já jsem se vůbec narodil, když musím do té školy chodit,‘ jsem říkal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava-Michálkovice, 10.04.2024

    (audio)
    délka: 01:21:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava-Michálkovice, 15.04.2024

    (audio)
    délka: 58:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Ostrava-Michálkovice, 18.04.2024

    (audio)
    délka: 01:02:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako třináctiletý jsem pocítil, jaké je to bát se o život

Josef Lacek kolem roku 1943
Josef Lacek kolem roku 1943
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Lacek se narodil 17. července 1931 v katolické rodině v Božejově u Pelhřimova na Vysočině. Jeho otec tam byl kovářem. Jako levák zažil v obecné škole násilné přeučování na pravou ruku. Na konci druhé světové války hledalo německé komando SS v Božejově partyzány. Josef Lacek musel s rodiči a bratrem stát dvě hodiny u zdi pod namířenými samopaly. Po válce patřila jeho rodina v Božejově k menšině, která se nepřidala ke komunistům. Otec byl národní socialista a sokol. Josef Lacek odmaturoval v roce 1951 na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě. Jako učitel dostal pracovní umístěnku do Ostravy, kde už zůstal. Dálkově vystudoval vyšší pedagogickou školu v Opavě. Až do důchodu učil na druhém stupni základních škol v Ostravě-Porubě matematiku, chemii a brannou výchovu. Odmítl vstoupit do komunistické strany a pravidelně chodil do kostela. Oženil se, narodily se mu dvě dcery. V roce 2024 žil ve svém domě v Ostravě-Michálkovicích.