Ing. Jiří Lávička

„Já jsem měl dovolenou a pro mě ve dvě hodiny ráno přijel kolega Polák služebním autem, že ředitel Podlaha a náměstek Ouřada chtějí, abych se okamžitě dostavil na pracoviště. To bylo v Káraném tady u Prahy. Podařilo se nám jet přes Vinoř a někde jsme museli tedy uhýbat těm vojákům, že ve tři hodiny ráno už jsem seděl za svým pracovním stolem a už jsme řešili, co a jak. Měli jsme informace od Ouřady, jak byl u Hofmana, jak to tam vypadá. A přímo Podlaha i Ouřada říkali: ,Nevypínat, nic nevypínat, všechno pustit.´ Já jsem se pak přemístil na rozhlasovou ústřednu, protože jsem věděl, že to je hlavní centrum. Tam zrovna probíhala rekonstrukce, stavěly se tam nové stojany z Tesly, elektroakustika, a ty měly dva napáječe – napáječ pro vlastní zařízení a napáječ pro signální žárovky. To jsme vypnuli všechno. Já jsem říkal: ,Hoši, na stojany se dají plány montážní, a když jsem někdo přijde, jsme laboratoř. Tečka, hotovo.´ Taky se tam objevil nějaký důstojník s dvěma hochy se samopaly: ,Što jest?' Myslím si, oni mně to potvrdili, říkali: ,Ty Jirko, tak dobře rusky jsme tě neslyšeli nikdy mluvit.´ Prostě: ,Eto laboratorija zděs.´ Já už to zas rusky neumím, jo, to už jsem si vygumoval. Takže my jsme prohlásili, že je to laboratoř. Oni posadili před dveře tedy dva vojáky, se kterými přišli. Jenomže ta rozhlasová ústředna měla ještě rozvod dál, pekin měla, a to bylo za lítačkami, takže my jsme na ní mohli chodit tak, že jsme nebyli kontrolovaní.“