Aleš Lederer

„Otec byl mezi prvními signatáři i mezi prvními zavřenými. Tehdy udělali obrovský zátah a v celách předběžného zadržení uvízla spousta lidí. Na dvacet čtyři a čtyřicet osm hodin jich bylo asi třicet. Po těch čtyřiceti osmi hodinách všechny propustili. Nechali si tam Havla, Pavlíčka, Ornesta a tátu. Já tehdy studoval druhý ročník a samozřejmě mě to zase spojilo se situací táty. Vývoj v kauze Charty 77 byl takový, že Havla s Pavlíčkem propustili asi po třinácti dnech na svobodu a nechali si tátu a Ornesta. Už nevím přesně, někdy na podzim roku 1977 Ornest udělal televizní prohlášení, kde si posypal hlavu popelem, tak ho taky propustili. Takže celý ten protest vůči režimu se koncentroval do osudu mého táty, který si odseděl celé tři roky.“

„Já jsem se díky otci pohyboval okrajově v prostředí disentu. Ale aktivně jsem nikde ukotvený nebyl. Důležité bylo, že mě otec zásoboval, protože byl jednou ze spojek, kterými přicházely časopisy, knihy a literatura sem do Čech. Byl jedním ze zdrojů, které to tady distribuovaly. Takže já jsem byl někdy od roku 1975 zásobený literaturou a časopisy. Nejdříve jsem dostával Listy, pak Svědectví. Byl jsem pravidelný odběratel. Četl jsem všechny autory, kteří přispívali do Pelikánových Listů a do Tigridova Svědectví.“