Josef Lešinger

* 1930

  • „(Ve Stupavě), tam to bylo. Do rána jsme byli opuchlí jak nevím co. Protože tam to byl samý komár z té Moravy. Z toho bahna tam. To bylo plno komárů. Potom nás odvezli do Bratislavy a byli jsme v té vyšetřovně StB.“ Tazatel: „Jak probíhalo to vyšetřování?“ J. L.: „Hlavně tam byly takový podrazy, protože pořád tam neexistovalo, aby se někdo nějak jmenoval. Všechno se dělo pod čísly. Člověk se tak musel hlásit a tak dále. Když vás někam vedli, tak jedině se zavázanýma očima a ještě se s váma kroutili po chodbě, než jste se dostal k vyšetřovateli. To bylo několikrát a většinou v noci. Chtěli vědět, kdo, proč a tak dále. Tak já jsem mu říkal, že mám příbuzné ve Vídni a že jsem se za nima chtěl podívat. A on: ,Tak to nic není. To se vlastně nic nestalo.‘ A potom, když už to bylo v konečné fázi, tak mně poslali lejstra, kde bylo, že jsem chtěl mluvit do zahraničního rozhlasu a chtěl jsem vstoupit do cizinecké legie. Oni od pravdy daleko nebyli, ale nikdo jim to neřekl. On říkal: ,Tady je napsaný, co jste povídal o těch příbuzných. Jestli chcete, tak si to přečtěte, ale nemáme na to moc času.‘ Tak jsem to podepsal, aniž bych věděl, co tam je.“

  • „My jsme měli vedle průmyslovky obchodní akademii. Kluci roznášeli nějaké letáky. Tenkrát se to hodně dělalo. Tak to bylo hodně soudů. Třeba něco podobného jak v Litomyšli. S mými bývalými spolužáky se tam pořádal veřejný proces ve Smetanově domě. Tak taky něco vyfásli. Většina z nich nebyla plnoletá, tak se dostali do Zámrsku, a ti, kterým už bylo osmnáct, se dostali do kriminálu.“

  • „Já jsem viděl na vlastní oči, jak naložili s člověkem, který se dopustil jen toho, že za kuchyní sebral kost a chtěl ji ještě okousat. Ono na ní stejně už nic nebylo, protože to bylo ohlodaný už dávno. Alespoň nějaká ta vůně tam byla. Chytli ho a dali ho na pranýř - v létě, pařák, slunce. Od rána musel stát na tom barelu s cedulí o tom, co provedl. Taky potom omdlel. Už nevím, jestli měl později nějaké následky nebo ne. Bylo tam hodně lidí, že se dostávali do korekce. To byly zase díry, kam se hodil na beton a zůstal tam prakticky bez jídla, beze všeho, třeba i několik dní.“

  • Tazatel: „Vy když jste neplnil normy, to jste musel dostat úplně minimální dávky jídla.“ J. L.: „Ještě když vás tam nechali na dvě šichty, dělalo se do deseti večer. Teď než se to tam zformovalo, proběhly ty filcunky. Tak jste se dostal řekněme o půl noci na lágr. Tam akorát, co bylo volný, to bylo takzvaný kafe. Tam byla špína. Tam sis mohl natočit takovou vodu obarvenou. Jinak k jídlu tam nebylo nic.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Česká Třebová, 10.05.2011

    (audio)
    délka: 01:46:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem viděl, co se děje, chtěl jsem utéct na Západ

Josef Lešinger v PTP v roce 1953
Josef Lešinger v PTP v roce 1953
zdroj: archiv pamětníka

Josef Lešinger se narodil v roce 1930 v České Třebové. Po únoru 1948 se v osmnácti letech rozhodl pro útěk na Západ. Při druhém pokusu byl ještě na československém území zadržen. Bratislavský okresní soud ho v prosinci 1951 odsoudil na 14 měsíců odnětí svobody. Trest si odpracoval v jáchymovských uranových dolech, v táborech Ležnice a Barbora. Krátce po propuštění musel nastoupit k PTP a dva roky strávil v dolech na Ostravsku. V civilu byl neustále sledován a musel pracovat jen na dělnických pozicích. Dne 27. listopadu 1990 byl rehabilitován. V současnosti žije v České Třebové.