Adolf Lisý

„Furt v noci létaly letadla, tak jsme si říkali, to bude nějaké cvičení nebo co to bude. A teď jsme viděli, že takhle na kopci, jak je silnice na Prahu, ta šla ještě přes Plaňany. Nebylo to okolo, ale jezdilo se přes náměstí. A teď oni tam nahoře přistáli s helikoptérou. Tak jsme říkali, že se tam půjdeme podívat, co se děje. Tak jsme vylezli nahoru, oni odletěli a nechali tam takovýho chudáka, který měl ukazovat, kam mají jezdit tanky. Ty jely na Prahu, to byli Rusové, co jeli. A teď my jsme viděli takovej chudák odrbanej. To bylo v létě. On měl takovej ten vojenskej mantl dlouhej. Dole, asi mu to bylo dlouhý, tak mu to utrhli… Tak jsme se s ním dali do řeči, co tam dělá a tak. Měli jsme lahvový, tak jsme mu dali: ‚Dej si.‘ A on si dal, vypil dvě piva a byl nalitej. A teď tam přišli takoví ti bojovníci z Plaňan, kteří už věděli, o co jde. Vynadali nám všem, že jsme kolaboranti a že se bavíme s Rusákem. Přitom on vůbec nevěděl, kde je. Ten věděl akorát, že má takhle ukazovat, jinak nevěděl vůbec nic. Ten nevěděl, kde je, proč tam je, co dělá. Domluvili jsme se s ním, že je z Moskvy, že je nějakej zedník. A fakt, ten nevěděl vůbec nic. Já si myslím, že většina jich asi vůbec nevěděla, kde jsou… Pak jsme jim tam trochu předělali cedule, když jsme zjistili, o co jde. Poslali jsme je tam kolem tanku dolů na Zalešany. To bylo docela hezký. Tam jsou takový hrozný serpentiny. A oni to s těma tankama nemohli vytočit v těch serpentinách. To bylo dobrý, to jsme se zasmáli, no…“

„Našel jsem si ve všech funkcích něco svoje. Taková ta strana mírného pokroku v mezích zákona. Třeba se podepisovala anticharta. To muselo být ve všech školách. Za mnou přišli, abych jim to podepsal. Já jsem říkal: ‚Co vám to budu podepisovat? Tak mi to dejte nejdřív přečíst.‘ – ‚Ne, my to nemáme.‘ Tak jsem říkal: ‚Tak si trhněte nohou. Co budu podepisovat, že s něčím nesouhlasím, když nevím, s čím nesouhlasím.‘ Tak za mnou pak přišli ještě jednou. Já jsem jim řekl to samý a už za mnou nepřišli. A dobrý, nic se nedělo.“