Otokar Löbl

* 1950

  • „Mými slovy to byl masakr. Masakr na lidech. Pomsta. Pomsta převážně opilých lidí, který prošli frontou, kterým bylo vloženo do úst, že to můžou. Což vyplývá ze všech těch protokolů, jak bylo řečeno: ‚Dobrý Němec je mrtvý Němec a každého Němce, kterého teď zabijete, tu nebudeme mít příště.‘ Byla to cílená předehra na vyklizení pohraničí, byla to etnická čistka.“

  • „Tma, divnej pocit. Protože dřív, když jsme poprvé jeli do Německa, tak si pamatuju, že na části chebského nádraží byly ještě dřevěné baráky, to tam ještě nebylo nádraží. Nezapomenu nikdy na ty psy, to ještě stáli poprvé v roce 1958 s bajonetama každých padesát metrů jeden vedle toho vlaku, který projížděl. A psi štěkali. A teď jsme se vraceli v noci, a tma jak v pytli na hranicích. Na blog Mladé fronty jsem o tom něco napsal. Byl to podivnej pocit, takovej smíšenej, něco jako kam se vracím, bylo to skoro dvacet let, že jo. Ale pak jsem zjistil, že jsem v jiným světě. Že to už nebylo to Československo, to město, protože co se od toho roku 1970 do toho roku 1990 změnilo, to bylo něco úplně jinýho. Myslím si, že ta normalizace napáchala víc než německá okupace a než ty padesátý léta. Ta normalizace co v těch lidech zanechala… Bylo to pro mě hrozný. Pak jsem byl v Žatci na zákládající [schůzi Občanského fóra]. A křičeli: ‚Jdi do Německa a starej se o svoje věci. My jsme tady trpěli a ty si sem přijdeš a chceš nám dávat rady? Táhni!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.02.2022

    (audio)
    délka: 01:59:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Říkali mi: ‚To je Žid.‘ A když už neměli jinej argument, tak ‚Žid a Němec‘

Otokar Löbl při Eye Direct natáčení v Praze, 2022
Otokar Löbl při Eye Direct natáčení v Praze, 2022
zdroj: Post Bellum

Otokar Löbl se narodil 13. října 1950 v Žatci do německo-židovské rodiny. Jeho rodiče Adolf a Anna se sezdali pouhý rok či dva před vypuknutím druhé světové války, a prožili tak velmi těžké roky. Německou matku nutilo gestapo k rozvodu, židovský otec se vyhnul transportu jen díky pomoci dávného spolubojovníka z italské fronty v první světové válce, ale drtivá většina jeho rodiny válku nepřežila. Matčiny dvě sestry byly Němky odsunuté do americké zóny a celé Otokarovo dětství je jezdily do NSR s matkou navštěvovat. Po otcově smrti roku 1967 ještě pár let s matkou bydleli v Žatci, až si roku 1970 díky Helsinskému mírovému procesu mohli zažádat o vystěhování. Přes tábor v Norimberku se nakonec dostali za příbuznými do Frankfurtu, kde Otokar následně studoval ekonomiku a později si založil restauraci a rodinu a matka dožila až do roku 1992. Ihned po sametové revoluci, jakmile se hranice otevřely, se vydal na cestu do Československa, které téměř dvě desetiletí mohla navštívit pouze matka. Otokar Löbl v roce 2003 založil nadační spolek pro své rodné město, je členem žateckých komisí a věnuje se badatelské činnosti v souvislosti s poválečným masakrem Němců v Postoloprtech. K židovskému původu našel cestu až v dospělosti a dnes se snaží nacházet cesty, jak ho přiblížit i mladým generacím. V době natáčení v roce 2022 žil s rodinou stále ve Frankfurtu.