Jiří Lukš

* 1937

  • „Rusko je barbarská země. Skutečně barbarská. Přitom nesmírně primitivní. Ten primitivismus jsem viděl v době, kdy jsem tam působil. Měl jsem auto, a když jsem měl v neděli volno, sebral jsem se a jezdil po okolí. Bylo to blízko města Orel a městečka Mcensk. Nesmírná bída. Chaloupky na spadnutí, lidé zubožení, ovšem propaganda z Moskvy všechny přesvědčila, že je tam ráj. Ale byl to jenom svrab a neštovice, jak se říká.“

  • „Čingischán nebyl tehdy v Mongolsku prosazovaný. Všechno tam bylo pod ruským vlivem a Rusové tam všechno organizovali. Mohu říct, jak nevhodně se chovali k mongolskému národu. Měli ruské obchody a do ruského obchodu nesměl mongolský občan vstoupit. Oni ho tam nepustili. Měli tam svoje stráže. Ovšem nás Čechy, protože jsme těm Rusům podobní, do těch obchodů pouštěli. Před obchody obvykle postávalo několik Mongolů, v ruce žmoulali pár tugriků a chtěli něco koupit. Takže my Češi jsme byli milovaní. Protože jsme jim to kupovali. My jsme těm Mongolům nakupovali v ruských obchodech.“

  • „Často jsem se v Mongolsku vracel v noci silně připitý, protože s nimi se nedalo nepít. A trošku teď odbočím. Když jsem byl v Rusku a bavili jsme se o Mongolsku, tak mě ti Rusové přesvědčovali, jak oni Mongolsko vylepšili. Jak naučili Mongoly jíst vidličkou a nožem. Já jsem jim říkal, že je naučili jenom chlastat. Nic jiného jim tam nepřinesli. To byla moje reakce na to ruské vychvalování, co oni do Mongolska přinesli. Samozřejmě. Když tam ruská armáda pronikla, zničila všechny historické budovy náboženského charakteru. V Ulánbátaru zůstal jeden chrám. Všechno ostatní po celém území Mongolska totálně zlikvidovali. A ten chrám v Ulánbátaru pak používali jako turistickou atrakci.“

  • „Bylo to opravdu vlivem rozhodnutí nové vlády – předsedy vlády Klause, který zastavil veškeré financování. Mongolové nás tam chtěli. Měli jsme v Mongolsku úžasnou pozici. Nechtěli Rusy. Ty vyhnali. Ale tlačili se tam hlavně Angličani a všichni další. Dobývalo se tam zlato. Drahé kameny. To všechno přejímaly západní státy a Mongolům to vyhovovalo. Nás prosili, ať tam zůstaneme. Bohužel rozhodnutím předsedy vlády Klause se to zastavilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 03.11.2022

    (audio)
    délka: 02:06:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 10.11.2022

    (audio)
    délka: 02:04:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 3

    Ostrava, 24.11.2022

    (audio)
    délka: 01:52:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 4

    Ostrava, 01.12.2022

    (audio)
    délka: 02:12:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 5

    Ostrava, 13.12.2022

    (audio)
    délka: 44:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za drahokamy na Mekongu pro blaho Laosu a jeho lidu

Jiří Lukš, přibližně polovina 60. let
Jiří Lukš, přibližně polovina 60. let
zdroj: archiv Jiřího Lukše

Jiří Lukš přišel na svět v Cibotíně na Českomoravské vysočině 8. dubna 1937 jako první z pěti dětí učitele Václava Lukše. Bratr matky Marie, rozené Pospíchalové, byl v Cibotíně sedlákem a Jiří Lukš mu na statku často pomáhal. V 50. letech se otec postavil kolektivizaci zemědělství a rodina se musela z Polničky, kde žila, vystěhovat. V té době studoval Jiří Lukš v Ostravě Vysokou školu báňskou. Stal se expertem na velké odstřely v lomech. Počátkem 80. let pak pro podnik Intergeo pracoval v Mongolsku a byl svědkem působení Sovětského svazu v tomto jeho satelitu. Později připravoval těžbu safírů v horách severního Laosu a po roce 1989 působil pro rakouskou firmu v Rusku v době rozpadu SSSR. Nikdy nevstoupil do komunistické strany a dával svůj postoj najevo. Přesto se jako odborník prosadil na atraktivních pozicích. Od poloviny 90. let až do penze učil na Vysoké škole báňské. V době natáčení v roce 2022 žil v Ostravě.