Jiří Lukš

„Čingischán nebyl tehdy v Mongolsku prosazovaný. Všechno tam bylo pod ruským vlivem a Rusové tam všechno organizovali. Mohu říct, jak nevhodně se chovali k mongolskému národu. Měli ruské obchody a do ruského obchodu nesměl mongolský občan vstoupit. Oni ho tam nepustili. Měli tam svoje stráže. Ovšem nás Čechy, protože jsme těm Rusům podobní, do těch obchodů pouštěli. Před obchody obvykle postávalo několik Mongolů, v ruce žmoulali pár tugriků a chtěli něco koupit. Takže my Češi jsme byli milovaní. Protože jsme jim to kupovali. My jsme těm Mongolům nakupovali v ruských obchodech.“

„Často jsem se v Mongolsku vracel v noci silně připitý, protože s nimi se nedalo nepít. A trošku teď odbočím. Když jsem byl v Rusku a bavili jsme se o Mongolsku, tak mě ti Rusové přesvědčovali, jak oni Mongolsko vylepšili. Jak naučili Mongoly jíst vidličkou a nožem. Já jsem jim říkal, že je naučili jenom chlastat. Nic jiného jim tam nepřinesli. To byla moje reakce na to ruské vychvalování, co oni do Mongolska přinesli. Samozřejmě. Když tam ruská armáda pronikla, zničila všechny historické budovy náboženského charakteru. V Ulánbátaru zůstal jeden chrám. Všechno ostatní po celém území Mongolska totálně zlikvidovali. A ten chrám v Ulánbátaru pak používali jako turistickou atrakci.“

„Bylo to opravdu vlivem rozhodnutí nové vlády – předsedy vlády Klause, který zastavil veškeré financování. Mongolové nás tam chtěli. Měli jsme v Mongolsku úžasnou pozici. Nechtěli Rusy. Ty vyhnali. Ale tlačili se tam hlavně Angličani a všichni další. Dobývalo se tam zlato. Drahé kameny. To všechno přejímaly západní státy a Mongolům to vyhovovalo. Nás prosili, ať tam zůstaneme. Bohužel rozhodnutím předsedy vlády Klause se to zastavilo.“