Hugo Macek

„Pak přišli exekutoři, sebrali nám vlastně obrazy a kožichy, co kde bylo, ze skříní vytahali, všechno jaksi na úhradu tohoto dluhu. Ale to byly, pak když to ocenili, to byly úplné zlomky. Chodili k nám tajný ptát se, jestli už se táta ozval. No pak tedy sebrali, co se sebrat dalo, sundali obrazy ze zdí. No a pak si znova pozvali matku, ta byla naprosto zhroucená, byla opravdu psychopatická, a řekli jí, že když daruje svoji polovinu domu státu, takže jí ten dluh odepíšou. A ona v tom zhroucení nervovém to podepsala.“

„Čili nabídli, nebo on mu řekl, že chce, aby se stal tím povereníkem, ministrem toho lehkého průmyslu. A otec mu řekl, to mám z vyprávění mého otce, že to snad přece není vůbec možné, že ve vládě může být jenom člen strany. A soudruh Široký s úsměvem otevřel šuplík, vytáhl papír, dal ho otci a říká: ‚Stačí podepsat a jste členem KSČ od roku 1939.‘“ Viliam Široký's offer "So they offered, or he told him that he wants him to become that deputy, that Minister of that light industry. And father told him, I know because father told me, that this is not possible at all, so that the members of the Cabinet can be only those who are members of the Party. And Comrade Široký smiped and opened a drawer, took out a sheet of paper, put it in front of my father and said. 'All you need to do is to sign and you are a member of the Communist Party of Czechoslovakia since 1939.'"