Vlasta Machová

* 1947

  • „My jsme tam jezdili na soustředění československé reprezentace a jednou tam za námi taky přišel Emil Zátopek: ‘Děvčata, mohu s vámi běhat?’ Takže s námi běhal. On běhal jako lokomotiva, že hrozně funěl. Když nás potom hodnotil, jak jsme běhaly, jak to umíme nebo neumíme, tak nám řekl: ‘Umíte, opravdu umíte, jste šikovné, ale neumíte vůbec dýchat. Vy se stydíte dýchat! To je třeba prodýchat plíce, krev se okysličí a výkony budou lepší.’ To jsme si potom vzaly k srdci a bylo to.“

  • „Já jsem v šedesátém osmém v srpnu byla na Festivalu mládeže v Sofii. Byly to nádherné závody. Dalo by se to přirovnat třeba k univerziádě anebo malým olympijským hrám. Tam jsme se měli ohromně dobře. Běhali jsme, měli jsme odpolední programy. Byli jsme fandit i dalším sportovcům, těm, co hráli volejbal, košíkovou a další sporty. Bylo to setkání mladých lidí. Vzali nás i na výlety. Sofie je město pod vysokou horou Vitoša, kam se jezdí i dneska na dovolené. Tam jsme prošli tu Vitošu. Zkrátka to bylo krásné. Bulhaři mluví jazykem, který je podobný ruskému jazyku, a my jsme se s nimi byli schopni rusky domluvit. Když jsme měli společné setkání, tak nám říkali: ‘Vy jste chudáci.’ A my se divili: ‘Proč bychom měli být chudáky? Jak jste na to přišli?’ ‘Vždyť vás okupují, vždyť je u vás skoro válka!’ Tak jsme na ně koukali, že u nás je přece mír, o čem to hovoří. Pak, když jsme přijeli domů 19. srpna, tak jsme byli klidní, nic se nedělo. Jednadvacátého ráno nás maminka budila se slzami v očích, že je válka.“

  • „Pan učitel mě přivedl k atletice. Přivedl mě do Ústí na tréninky. Já tam nechtěla chodit, protože jsem tam nikoho neznala. Takže když se mě potom zeptal, jak bylo na tréninku a já jsem mu řekla: ‘Nebyla jsem,’ řekl: ‘Pojď k tabuli, počítej.’ Když jsem měla počítat příklady, které jsme se ještě ani neučili, a já to zvládla, tak pak byl příště dějepis a to bylo trochu horší, na ten jsem se ani moc nepřipravovala. Pak jsem si řekla: ‘Tak tam začnu chodit a bude to!’ Takže jsem začala chodit na atletiku, a kdyby mi někdo za měsíc řekl: ‘Nebudeš chodit,’ tak bych to snad obrečela.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Libouchec, 20.05.2021

    (audio)
    délka: 02:07:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žila jsem hezký život a stálo to za to

Vlasta Machová, 2021
Vlasta Machová, 2021
zdroj: Lucie Knoblochová, Matyáš Tomšík, Adéla Čížková a Richard Kocek

Vlasta Machová se narodila 28. dubna 1947 v Libouchci Naděždě a Janu Vydrářovým jako jejich třetí dítě. Rodiče do severočeské obce přesídlili v roce 1945 v rámci dosídlování pohraničí po odsunu Němců. Na základní škole našla zalíbení v atletice a stala se členkou atletického týmu v Ústí nad Labem. Nejprve reprezentovala jen liboucheckou školu, později vyjížděla závodit i za hranice. Poznala mnoho významných sportovců, jako byl Emil Zátopek nebo Věra Čáslavská. V létě roku 1968 závodila v bulharské Sofii, dva dny po návratu – 21. srpna 1968 – zažila sovětskou okupaci. Vlasta vystudovala pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Po promoci v roce 1970 nastoupila jako učitelka na základní školu v Libouchci, kde působila až do důchodu.