Vladimír Mádle

* 1946

  • „To byli ti zdravotníci se sanitkami, normálně přijeli, nebáli se. Sestry, doktoři se snažili zachraňovat. Tu sestru [Evu Livečkovou] odvezli hned, mrtví tam leželi, tak se to přikrývalo a odváželi je. Na pohřbu bylo moc lidí. Byl veřejný pohřeb, tam četli jména všech lidí, co zahynuli. Na urnovém háji byly rakve mrtvých, co Rusáci zastřelili.“

  • „Uhýbali k poště, jeli kolem radnice Moskevskou dolů. Ulice, je to tam dost úzké, a napálili do podloubí. Tak to dopadlo. Prakticky nájemník, co tam bydlel, spal a je vidět, jak se zřítil i s postelí. S Rusy jsme mluvili, uměli jsme ještě rusky ze školy. A říkali jsme, co to dělají? A oni, že je u nás kontrarevoluce. ‚My jsme vás přišli zachraňovat.‘ My říkali: ‚Houby, vždyť do nás střílíte!‘ A teď tam byli takoví mladí kluci, vůbec nevěděli, kde jsou. Byli tam Maďaři, Rumuni, Poláci. A takhle krutě to dopadlo.“

  • „Ráno 21. srpna mě vzbudil tchán: ‚Vstávej, je válka.‘ Já říkám: ‚To jdeš z hospody, nebo co? Jak může být válka?‘ – ‚Přepadli nás Rusáci. Už jsou v Liberci.‘ Tak jsem se ustrojil a šel jsem. V té době jsem dělal jako stavební klempíř na generální opravě Pošty 1. Nedojeli jsme ani na konečnou, museli jsme vystoupit u Textilany. Přišli jsme před poštu, tam už byli první mrtví – Eva Livečková, zdravotní sestra, a další. Byly to kruté chvíle.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jablonec nad Nisou, 26.01.2024

    (audio)
    délka: 01:07:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy jsem neměl rád tzv. přátele ze Sovětského svazu. Po okupaci v roce 1968 už vím proč

Vladimír Mádle na vojně v roce 1965
Vladimír Mádle na vojně v roce 1965
zdroj: archív Vladimíra Mádle

Vladimír Mádle se narodil 5. září 1946 v Liberci. Jeho rodiče Vladimír a Věra, rozená Suchardová, přijeli do Liberce po odsunu Němců v rámci osídlování pohraničí z Jičínska. Otec se vyučil krejčím a za války byl nuceně pracovně nasazený v obci Velvěty na Teplicku. Po osvobození pracoval v libereckém Dolním Hanychově jako poštmistr, později jako plánovač a pracovník oddělení PaM (práce a mzdy) u Okresní správy spojů v Jablonci nad Nisou. Matka, která v raném mládí osiřela, vychodila jen základní školu, pracovala u Okresního ústavu národního zdraví v Liberci. Vladimír Mádle se vyučil v libereckém Stavokombinátu stavebním klempířem. Základní vojenskou službu absolvoval u Pohraniční stráže na Šumavě. Ze Sušice, kde jednotka sídlila, se v druhém roce vojny přemístil k silničnímu vojsku Liberec. Jako stavební klempíř se nejprve podílel na vzniku sídliště budovaného Pozemními stavbami Hradec Králové a později v Klášterci nad Ohří. Po vojně nastoupil do Stavokombinátu Liberec a pak přešel k Okresní správě spojů v Jablonci nad Nisou, kam se s rodinou přestěhoval. Dne 21. srpna 1968, v době okupace pěti komunistickými státy Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, se stal očitým svědkem tragických událostí před libereckou radnicí, které stály devět lidských životů. Chtěl dokonce shodit na okupanty z poštovní budovy ozdobný žulový kámen. Jeho parťák Petr Peukrt mu to ale rozmluvil. V padesáti letech odešel po několika úrazech do invalidního důchodu, do roku 2018 ale stále brigádničil. V roce 2024 žil s druhou manželkou Milenou, rozenou Paldusovou, v Jablonci nad Nisou. První manželka Olga, dívčím jménem Zrubcová, v roce 1999 tragicky zahynula na vysokohorské túře ve Švýcarsku. Vladimír Mádle má dcery Moniku, Olgu a Věru, tři vnučky a tři vnuky. V roce 2024 žil v Jablonci nad Nisou.