Eva Malá

* 1950

  • "Vždycky když jsme se scházeli na Vánoce, tak to moc radosti nebylo, protože nebylo ani na dárky, abychom si dali. Byli jsme rádi, když jsme si stůl prostřeli a bylo na něm něco lepšího a dobrého. Pokaždé na tom stole byla fotografie toho, kdo s námi nemohl být. Pamatuji si, že celé roky to byla fotografie strýce Radka Pavlovce. Byla vždycky opřená o svícen, nebo i fotografie dědečka. Trvalo to pomalu čtrnáct let, než se rodina mohla sejít na první Vánoce společně."

  • "Můj strýc Radek byl zavřený ve Rtyni v Podkrkonoší, v Jáchymově, a nevím, kolik ještě věznic vystřídal. Jako děti jsme s babičkou a s dědečkem za ním jezdili, protože děti se nepočítaly. Mám dojem, že to musela být Rtyně, protože jsme šli lesem. Vím, že tam byly bunkry a dostali jsme se k dřevěným barákům. Když jsme tam přišli a když na nás přišla návštěva, tak nás do jednoho toho dřevěného baráku dovedli. Byl dlouhý a v prostředku byl rozdělený prkny a po určitých částech v tom dřevě byla vyříznutá okýnka a k jednomu tomu okýnku nás dovedli. Přivedli Radka, z každé strany bachař, Radek vprostřed, my na druhé straně. Tak jsme se s ním mohli aspoň vidět a babička s dědečkem se s ním mohli pobavit. Byli jsme malincí, takže nám viděl snad akorát hlavu."

  • "Za pár dnů, když jsem přišla domů ze školy, tak hned u domovních dveří, jak jsem je otevřela, stál pán v dlouhém kabátu. Když viděl malou holku, tak mě nechal, neptal se mě na nic. Šla jsem po schodech nahoru do bytu, kde bydlela moje babička s dědečkem. A jak jsem šla, tak jsem koukala. Byly tam obrázky na chodbě, každý měl ceduličku. Pak jsem přišla do jejich pokoje, tam taky všude cedulky, u knížek cedulky. Mně to přišlo, jako když jsem byla na dětském karnevalu a dávali tam tombolu, co jste vyhrál. To byly lístečky jako od šatny. Přišlo se na to při uhašení továrničky – tak tam našli dokumenty ze Sokola, které můj dědeček schoval před Němci. Tak tam byly někde v podlaze, a taky materiál, který schoval taky před Němci. Doba se ale vyvíjela jinak, že už to tam v padesátých letech zůstalo. Přišli na to při požáru a dědečka zavřeli taky. Takže moje babička měla zavřeného syna a měla zavřeného manžela."

  • "To byl tábor nucených prací. A já jsem se v téhle době, kdy byl otec zavřený, v padesátých letech, narodila. Tudíž jsem měla i ve svém rodném listě napsáno v kolonce otec: toho času v Táboře pro nucené práce Mírov. A to pro mě byla vizitka už na celá školní léta i mou mladost, protože rodný list potřebujete jak do školy, tak u spousty dalších věcí. Takže si každý jen přečetl, že mám otce ve vězení, nikoho nezajímalo, jestli to byl člověk, který bojoval za náš národ, nasazoval každý den pro nás mladý život. Spíš každý se přikláněl k tomu, že asi někde něco provedl, nebo že byl třeba i zloděj a podobně."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nová Paka, 06.10.2018

    (audio)
    délka: 01:33:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Liberec, 24.05.2021

    (audio)
    délka: 01:40:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V kolonce otec jsem měla napsáno: toho času v Táboře pro nucené práce Mírov

S dědečkem Václavem
S dědečkem Václavem
zdroj: archiv Evy Malé

Eva Malá se narodila 23. června 1950 v Nové Pace. Její otec Otakar Hrubý působil za druhé světové války jako stíhací pilot v RAF ve Velké Británii. V lednu 1950 byl zatčen a následně zařazen do Tábora nucených prací (TNP) Mírov, kde byl držen až do června 1951. Eva se narodila v době otcova věznění a ve svém dětství nezůstala ušetřena důsledků represí, které postihly také další příbuzné. Strýce Radka Pavlovce odsoudila komunistická justice pro pokus o opuštění republiky na 12 let. Vězení a soud se v roce 1960 nevyhnuly ani dědečkovi Václavu Pavlovcovi. Z výše uvedených důvodů se Evě po absolvování povinné školní docházky výrazně zúžily možnosti dalšího studia. Jediným východiskem se stal učební obor v Závodech průmyslové automatizace (ZPA). S podobným osudem se museli potýkat také sourozenci (starší sestra Marie a mladší bratr Otakar). V roce 1968 začala studovat střední průmyslovou školu, na které v roce 1973 odmaturovala. Ve svém zaměstnání však paradoxně obdržela ve stejné době výpověď. Přešla do podniku Rozvoj v Nové Pace, kde se postupem času vypracovala až na pozici vedoucí technické kontroly. Po roce 1989 byl otec povýšen na plukovníka. Eva se angažuje v řadách Konfederace politických vězňů České republiky a ve spolku Dcery, který sdružuje dcery politických vězňů padesátých let. Z manželství s Otou Malým má syna Davida. V době natáčení (2021) žila v Semilech.