Pavel Marek

* 1954

  • „… A tak jsem si šel pro ten pas, tedy pro německé vízum do Vlašské ulice. Byla tam fronta dlouhá asi milion kilometrů. V jedenáct hodin už ale zavírali okénko. Vy jste tam museli dát pas s žádostí a za pět dní si pro vízum přijít. Vízum při tom vydávali až odpoledne. Říkal jsem si, jestli se zbláznili, že na mě vůbec nemůže přijít řada. Někteří lidé přijeli až z Hradce či Ostravy, a tak jsem si říkal, jaké to asi je pro lidi, kteří přijedou například až z Košic. Jedou do Prahy dva dny, a když konečně najdou úřad, zjistí, že jsou na konci fronty, a musí tedy přijít druhý den brzy ráno. Nakonec si musejí přijít pro ten pas s vízem za pět dní. A tak jsem si půjčil od kamaráda deset tisíc a dal jsem si inzerát do všech krajských novin: ‚Travel servis zařídí vízum do celého světa.‘“

  • „...Pak začaly všelijaké výslechy a pořád se něco dokazovalo, pak byla Charta, pak Anticharta. A my jsme se jednou s jedním kamarádem namazali někde na Praze 6 na Kulaťáku, kde stál velký bronzový Lenin. Já jsem si říkal, že se nesměje, že ho polechtám. Začal jsem tedy lézt na ten pomník a už přijeli policajti. Byla z toho tahanice, rvačka, nějaká slova a nakonec z toho vylezlo hanobení, napadení, výtržnost a dali mě do vazby. Zachránil mě kamarád Hovorka a byla to historka, kterou si nekoupíte. Moje žena jela za Hovorkou, řekla co se stalo, a on mi potom vykládal, jak jsem se dostal ven. Chodil za ním prý jakýsi pan Uhlíř, což byla pravá ruka generálporučíka Molnára a ten byl pravá ruka ministra Obziny. A tento Uhlíř zjistil co a jak, nakonec mě pustili z vazby. Musel jsem ale podepsat 3 roky práce na šachtě a 3 roky jsem nesměl vkročit do Prahy.“

  • „Jste voják a zároveň dítě, takže máte všechny povinnosti vojáka, ale nic nesmíte. Nesmíte kouřit, máte vycházky 3 hodiny týdně ve středu, ráno nástup na rozcvičku, pak místo běhání s tankem jdete do školy. Po škole je samostudium, a jestli si dobře pamatuji, jednou denně jsme měli vojenskou přípravu. Pochodová cvičení. Bylo to v Martině a já, který jsem byl čundrák, měl jsem výhled na Martinské hole někde v Tatrách a cítil jsme se při tom jako ve vězení. Takže jsem odmítl chodit do školy, což se mi pak hodně podepsalo na kádrovému profilu. Všechno jsem bojkotoval.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hoštka, 13.02.2023

    (audio)
    délka: 03:04:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Následky policejního zátahu na koncertě Plastiků v Rudolfově si nesu dodnes

Pavel Marek v roce 2023
Pavel Marek v roce 2023
zdroj: Post Bellum

Pavel Marek se narodil 18. května 1954 v Liberci, dětství prožil v Bakově nad Jizerou. Jeho otec byl slévač, maminka vyučená švadlena, měli tři potomky a žili velice skromně. Pavel Marek byl divoké dítě, utíkal z domu před tresty, trampoval. Zároveň měl umělecké sklony, hrál na kytaru a dělal loutkové divadlo. Matka ho po základní škole přihlásila na vojenskou školu v Martině, odkud ho po třech týdnech vyhodili. Opustit musel i průmyslovku v Jablonci, nakonec se vyučil zámečníkem. Vojnu absolvoval v letech 1972–1974 jako psovod u pohraniční stráže v Libějovicích. V roce 1974 v době dovolené se účastnil koncertu undergroundové kapely The Plastic People Of The Universe v Rudolfově u Českých Budějovic, který ukončil brutální policejní zásah. Pamětník si odnesl zranění v obličeji a rána do hlavy mu způsobila, že na jedno ucho hůře slyší. V 70. letech pracoval ve firmě Liaz, oženil se a stále více jezdil do Prahy, kam ho táhl bohémský svět umělců. Hrál v několika neoficiálních kapelách, v roce 1976 získal povolení k hereckému vystupování pod hlavičkou Pražského kulturního střediska. V roce 1977 odmítl podepsat Antichartu. V tomto období ho také vazebně stíhali pro trestný čin hanobení a výtržnictví, kterého se měl dopustit, když ho opilého zadržela Veřejná bezpečnost (VB) při lezení na sochu V. I. Lenina. Nakonec ho soud potrestal tříletými nucenými pracemi v karvinských dolech a tříletým zákazem vstupu do Prahy. Po návratu do hlavního města jen těžko hledal jakoukoli práci. Byl číšníkem na horské boudě v Krkonoších, zásobovačem jídelních vozů, domovníkem. V druhé polovině 80. let navštěvoval rok Konzervatoř Jaroslava Ježka a po přehrávkách získal status umělce na volné noze. Psal povídky a fejetony do novin a časopisů, hrál divadlo. V tomto období holdoval alkoholu, partnerské vztahy končily dramaticky, neměl kde bydlet. Po sametové revoluci v roce 1989 podnikal například v cestovním ruchu, provozoval kosmetické salóny, internetové rádio. V roce 2023 žil v Hoštce, kde o několik let dříve koupil a zrekonstruoval penzion s restaurací.