Zažili jsme hodně strachu a slz
Jaromír Martinec se narodil 18. srpna 1939 v Doubravici (dnes součást Moravičan) u Mohelnice jako druhé ze čtyř dětí rodičům Jaromírovi a Anně. V obci rodina vlastnila mlýn a hospodářství. Za druhé světové války se otec zapojil do odboje. Pašoval a ukrýval zbraně, pomáhal rodinám vězněných odbojářů a mužům s přechodem hranic, aby se mohli zapojit do zahraničních armád, tiskl a rozšiřoval protinacistické letáky. V květnu 1944 otce zatklo gestapo. Rok pak strávil ve věznicích v Malé pevnosti Terezín, v tehdejším Breslau (dnešní Vratislav) a v Drážďanech. V Terezíně otci dozorce přerazil nos, zlomil obratel a v Drážďanech málem zahynul při velkém spojeneckém bombardování. Po návratu domů vážil pouhých čtyřicet kilogramů a zbytek života se potýkal se zdravotními následky. Za komunistického režimu rodinu donutili ke vstupu do jednotného zemědělského družstva a v roce 1953 jim znárodnili mlýn v Doubravici. Jaromír Martinec mladší vystudoval mlynářskou školu v Pardubicích, ale jako syn bývalého živnostníka nebyl přijat na vysokou školu. Celý jeho pracovní život se pak točil kolem mlynářského řemesla. V roce 1969 se oženil s Blankou Šímovou, s niž měl tři děti – Janu, Jaromíra a Petra. V roce 2020 bydlel v Moravičanech.