Marie Martínková

* 1923

  • "Tenkrát zničili toho Vodičku, on měl autodílnu a byl to britský letec. Když se vrátil, tak si tady znovu otevřel dílnu a začal pracovat. Pak ho sebrali komunisti a odvezli ho do Olomouce, i s dalšími lidmi z Přerova. A co tam s nimi dělali, že prý to byla hrůza. Naši lidé našim lidem. Jenom proto, že byl letec, tak ho zničili."

  • "Moje maminka měla jenom výměnku, dokud jsem tam s ní bydlela já, a tam ti Němci přijeli, do Radkov. Všichni museli nějakého vojáka ubytovat. Maminka měla jenom jednu místnost a musela – totiž sestra měla hodně dětí, tak k nim nikoho dát nemohli – někoho k sobě vzít. A to byl mladý chlapec, učitel, dokonce dal mamince svoji fotku. A ten tam s ní spal asi dvě noci. Ale to byl velmi šikovný a příjemný chlapec. A opravdu se strašně těšil domů. A potom, jakmile je odtamtud odváděli, tak jeli vlakem, který zrovna někde u Bystřice odstřelili, a oni tam všichni zahynuli, ti vojáci."

  • "Byla doba, kdy byli v lesích v okolí Líšné partyzáni, to se vědělo. A to bych řekla, že byla velká odvaha. Hrát se nesmělo, muziky nesměly být, a tam byl jeden řezník a on kšeftoval s dobytkem. A partyzáni zařídili, že tam u něho u zahrady, neboť měli velký dvůr, se pořádala zábava. Tak to bylo všechno taky riskantní, ale tančilo se tam, všechno potají. Byla to spíš odvaha, i od těch partyzánů, oni zase věděli, kde se pohybují Němci, tak si to samozřejmě hlídali. No a z těch partyzánů, co tam byli, tak po válce byl tady v Přerově, když jsme sem přišli, na jedné zábavě takový mladý chlapec a on říká: ,Neznáme se náhodou?' Já říkám: ,Je to možné. Jak?' Tak řekl, že je ten a ten, pocházel z Přerova, byl to ještě mladý chlapec, taky partyzán. A my jsme chodili tančit na ten dvůr k nim. On byl řezník a udělal nějakou zabijačku, i pro ty partyzány. Takže on jim pomáhal hodně."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přerov, 11.08.2023

    (audio)
    délka: 02:18:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V jednu chvíli jsme doma měli Němce i partyzány

Marie Martínková, 40. léta
Marie Martínková, 40. léta
zdroj: archiv pamětníka

Marie Martínková, rozená Barboříková, přišla na svět 29. srpna 1923 v Radkovech. Její otec Fabián Barbořík bojoval za první světové války v řadách československých legií v Rusku a zemřel nedlouho po svém návratu do vlasti, když bylo Marii sedm let. Pamětnice absolvovala obecnou a měšťanskou školu. Za druhé světové války se vdala, čímž se vyhnula totálnímu nasazení v Německu. S manželem Josefem Martínkem bydlela v Líšné, na konci války podporovali partyzány ukrývající se v lesích v okolí obce a museli ubytovat ustupující německé vojáky. V říjnu 1945 se manželé Martínkovi přestěhovali do Přerova, kde vychovali dvě děti. Marie Martínková pracovala v různých profesích, nejdéle pak v přerovské teplárně. Byla členkou Komunistické strany Československa (KSČ), ačkoliv tvrdí, že to bylo ryze pragmatické rozhodnutí, s praktikami totalitního režimu nikdy nesouhlasila. V roce 2023 se pamětnice dožila 100 let.