„Uniformy jsme měli sbírané. Část uniforem anglických, maďarských, německých… Několik z nás dokonce dostalo uniformy SS, tak jsme odpárali esesácké značky a našili československé. Tak začínala československá armáda hned po válce.“
„Jednou museli být kluci po škole a mezi nimi i Tomík Baťa. Tomík Baťa říkal, že on je mladý Baťa, že on nepotřebuje být po škole, že on nemusí umět psát, že on bude mít psací stroj. S panem učitelem Zapletalem se dlouho domlouvali a Tomík Baťa povídal, že uteče a půjde domů. Načež pan Zapletal běžel do sborovny, zavolal Tomáši Baťovi, řekl mu, jaká je situace; ten poděkoval, nastartoval svoji fordku a přijel ke škole, právě když malý Tomík přelézal školní plot. Šéf vyskočil z auta, cestou vytáhl řemen z kalhot, přidržel kluka na plotě a říkal: ,A já su zas starý Baťa a já ti říkám, že budeš chodit řádně do školy, že budeš poslouchat pana učitele, a kdyby tě nechal do noci po škole, tak tam budeš.‘ Vzal kluka, odvedl ho zpátky do třídy a řekl: ,Pane Zapletale, kdyby se to opakovalo, vůbec se s ním nebavte, jenom mně zavolejte.‘“
„Nemáte osobní vzpomínky na svoji spolužačku Editu Baťovou?“
„Pamatuji si jen to, že když jsme jako kluci byli někdy po škole, viděli jsme ze třídy přímo do Baťovy zahrady. Baťovi měli uprostřed zahrady bazén, my jsme seděli po škole a dívali se, jak se Baťovy děti koupou v bazénu, a bylo nám to líto.“
Radomír Matulík se narodil 17. 2. 1924 v Pozlovicích. Od roku 1926 žil spolu s rodiči ve Zlíně, kde jeho otec získal zaměstnání. Mezi spolužáky Radomíra Matulíka patřili Jan Čipera či Edita Baťová, ze školy se osobně znal také s Tomášem Baťou mladším. Radomír Matulík byl od dětských let členem Skauta, v dospělosti se stal vedoucím oddílu. Za druhé světové války se zapojil do odboje, jeho mladší bratr Bronislav byl v posledních dnech války za partyzánskou činnost zatčen a popraven. Stejně jako otec pracoval i Radomír Matulík ve zlínských závodech jako kovář. Zemřel ve Zlíně 13. prosince 2023.
