„Byli jsme tři kluci – já, o dva roky mladší bratr a třetí byl mladší o sedm let. Ten, když kluci na podzim u řeky dole pásli krávy, tak si udělali oheň. Já také, vždycky když jsme pásli krávy, tak jsme si pekli brambory. A oni našli někde granát a hodili ho do toho ohně. A protože dlouho nevybuchl, tak můj brácha šel k tomu s klackem do toho šťourat. A v tom okamžiku to vybuchlo a roztrhlo mu to břicho. Na místě byl mrtvý.“
„Jednou ráno jsme vstali a velitel řekl: ,Hitler umřel.‘ Tak jsme mu ještě všichni střelili salvu. Všichni jsme vlezli do nákladních aut a jeli jsme do Horních Rakous k Američanům do zajetí, abychom se nedostali k Rusům do zajetí. Rusů se každý bál.“
„Jak nás propustili z té sanitárny, tak nám řekli, že se na nejbližší stanici musíme hlásit. Abychom se neflákali. Náš poddůstojník nás tedy šel na jedné stanici hlásit a tam byli esesáci. A ten esesák povídá: ,Jak dlouho se tady flákáte?‘ On mu řekl, že dva nebo tři dny, než jsme něco našli. A on mu řekl: ,Kdybyste byl z naší jednotky SS, okamžitě bych vás nechal odstřelit!‘ Takoví to byli darebáci, ti esesáci.“
„Ustupovali jsme přes Maďarsko a tam jsme jeli do takového kopce. Bylo jaro a kluzko a ty koně měli uchozený štulpny. Tak se jeden kůň svalil a na mě. Vůbec jsem nemohl stoupnout na nohu, kotník jsem měl celý rozbitý. Vezli mne sanitkou do Nových Dvorů u Hodonína. V bývalé škole tam byla zřízená sanita.“
„Když jsme ustupovali, tak šla vždy jedna parta napřed a hledala, kam by se koně a všechno ostatní schovalo. Tentokrát jsme nestihli dojet, když přiletěla nepřátelská letadla. Uviděli nás [piloti], za chvilku se vrátili a tloukli do toho všeho. My jsme koně uvázali dole v takovém lese a utíkali se schovat nahoru do kopce, kde jsme byli v bezpečí. Ale dole ty koně hrozně zkusili a hromadu jich zabili.“
Jan Meixner se narodil 21. května 1925 ve Starém Hobzí u Dačic, poblíž rakouských hranic. Po otci byl Němec a po matce Čech. Jako říšskoněmecký občan v roce 1944 narukoval do wehrmachtu. Na jaře 1945 v Maďarsku utrpěl zranění. Po měsíci stráveném v lazaretu poblíž Hodonína byl poslán do zákopů proti Rudé armádě. Zažil však už hlavně všeobecný ústup. Strávil dva týdny v zajateckém táboře pod velením Američanů, půl roku pracoval ve mlýně v Horních Rakousích, na konci zimy se odebral do Vídně a na jaře 1946 se vrátil do Starého Hobzí. Po roce 1948 byl nátlakem donucen vstoupit do JZD, ve kterém pracoval až do svého odchodu do penze. Zemřel 22. srpna roku 2022.