Zdeněk Menšík

„Když to spadlo, byl to takový náraz, že jsme si mysleli, že ostřelují zámek, že snad celý spadl. Před vchodem do zámku stála po levé straně hruška. Když jsme pak vylezli ven, viděli jsme, že byla úplně zničená a pak jsme uviděli kopuli věže. Museli to sestřelit ze strany od Skotnice, protože to spadlo na levou stranu. Tam ta kopule ležela. Slyšeli jsme, že se něco děje, že něco letí dolů. Byl to velký náraz.“

„Vzpomínám si, že to byl všední den a byl jsem v prodejně ve Staré Vsi. Tenkrát, když tam bombardovali, dělal vedoucího Novobilský a měl dvě prodavačky. Já jsem byl jako učeň třetí. A doplním, že kdysi, za první republiky, ale i za protektorátu, se mouka vážila. Byly takzvané moučnice na mouku žitnou, pšeničnou a tak dále. Vážilo se to a prodávalo. Měli jsme velkou moučnici. Nevím už, který to byl den, když letěli [Američané] a odlehčovali si bomby. Padalo to ve Staré Vsi. Byl jsem v obchodě s prodavačkou, sousedkou Danou. Když to začalo bouchat, tak se i u nás začala třást skla. Bylo to na horním konci Staré Vsi. Dneska kousek odtamtud bydlí můj syn. A začali tam ty bomby házet. Byl to takový otřes, že jsme skočili s Danou do moučnice na mouku a přikryli se. Nevěděli jsme, jestli se začne sypat sklo nebo co se bude dít.“