Rudolf Mihulka

„My jsme byli jako poloprofíci, tak tam jsem dělal i ty přehrávky, ale ty byly dosti jako krušný, i politicky. Tam jako na nás chtěli všelijaký ty... otázky nám dali, který jako všichni muzikanti absolutně jako nezvládli. Tak si vemte jenom ta absurdita. Jednoho kluka z mojí kapely zkoušeli, tak se ho ptali mimo jiné také potom, každýho se ptali: ‚A co čtete?‘ To chtěli slyšet, že čte Rudé právo. Ale to jsme zaprvé neřekli, ale ten Pepa Mýt, trumpetista, nebožtík dneska už, ten v dobrý víře, že je muzikant, řekl: ‚No já čtu Melodii.‘ No a to ho tak rozčílilo, toho zkoušejícího soudruha, že mu sebrali licenci a že může hrát jenom zadarmo. Prostě takovýhle věci se děly. Tak já jsem tam pak musel jet a s nějakým Gutem, to byl šéf toho, jsem mu říkal: ‚Vy tady... my hrajeme tu naši kapelu a vy mi tu kapelu likvidujete tím, že zakážete klukovi tady hrát.‘ Takže jako takový nesmysly se stávaly. Ty zkoušky byly velice nepříjemný. My jsme studovali muziku dlouhá léta, jako profíci skutečný, a oni nás zkoušeli z hudební nauky, kde se nás ptali, kolik má G dur křížků, což je elementární hudební nauka z hudebky, první, druhý, třetí rok.“

„Já jsem v šedesátém čtvrtém založil takový liberecký jazz klub, nic tam ještě v té době nebylo, a to kulturní středisko bylo naproti nynější kavárně Nisa a tam byla taky vedle takzvaná experimentálka později, ale v té době to byl S-klub, Studentský klub, a tam já se v té době přes to kulturní středisko dostal ke kontaktu s tím klubem a začali jsme tam pořádat jazzový pondělky. Zpočátku jsem dělal takový náslechový večery. Pamatuju si přesně, že jsem začal první večer s elpíčkem Modern Jazz Quartet, to byl John Lewis, který to tam vedl vibrafonem, a ten složil taky mimo jiné krásnou písničku Django. Tu jsme pak hráli v osmašedesátým, když byla ta událost, kdy přišli ti spojenci, a tak my jsme to hráli tenkrát v tom S-klubu a bylo asi osm mrtvých, a tak jsme vždycky na činel hráli, jako na jejich počest jsme cinkali. No byl to nádherný večer.“