"Bylo jich asi 30. Bylo jich hodně. Se zbraněmi. A měli na sobě takové ty kukly. Speciální jednotky. A co je úžasné a co je pravda - absolutně jsem se nebála. Přišli a zřejmě jsem měla nějaký nával adrenalinu, obrannou reakci. Protože bát jsem se začala, až když jsem o dva dny později opustila detenční centrum a začala porušovat podmínky. Protože tam byly podmínky, které se nedaly dodržovat. A já jsem neustále žila a vnímala, že se dopouštím zločinů. Protože doslova všechno, co jsem dělala, bylo nezákonné. Takto jsem žila dva roky, než jsem odešla."
"Bylo to po akci na podporu představitelů hnutí Nová velikost, po jejich odsouzení. Byl to rozsudek jako ze zlého snu. A nejvíc mě vyděsil ani ne ten rozsudek, ale reakce veřejnosti. Všichni říkali: "No jo, to se dalo čekat, to se stává, ale pojďme a postavme se na pikety". Byla jsem v šoku: jaké pikety?! To bylo prostě brutální. Byla to noční můra. Cítila jsem, že když něco neudělám hodně nahlas, nikdy se nebudu moct ospravedlnit. Tak jsem šla a malovala plakáty pro Novou velikost. Smíchala jsem barvu a vodu. Byla to barva na vodní bázi, která se snadno smývá. Bylo to schválně, abych nebyla stíhána, aby nevznikla žádná škoda. A ty plakáty a barvu jsem nalepila na budovu prokuratury soudu v Lublince, kde odsoudili kluky z Nové velikosti."
"No, samozřejmě jsem byla rozhořčená a naštvaná. No, samozřejmě, v té době pro mě bylo těžké představit si rozsah toho, co se děje, teď už tomu rozumím mnohem víc, a tak jsem se stala mnohem radikálnější. Předtím jsem si myslela, že mezi policisty jsou adekvátní lidé a je třeba s nimi lépe zacházet a snažit se změnit jejich myšlení. Teď si ale uvědomuji, že tam od začátku chodí lidé s nějakými gangsterskými sklony a není možné změnit jejich myšlení a převychovat je. Protože oni si svou stranu vybrali už dávno. Zvlášť po plnohodnotné invazi na Ukrajinu - všechno je naprosto zřejmé: pokud po ní neodešli, jsou to ztracení lidé."
Olga Misik byla pravidelnou účastnicí moskevských protestních shromáždění. Narodila se 17. ledna 2002 ve Voskresensku v Moskevské oblasti, kde vystudovala. Během školních let psala fantasy příběhy. V roce 2018 se náhodou dostala na shromáždění proti důchodové reformě v Moskvě, kde se dozvěděla pravdu o ruských politických vězních, a od té chvíle začala být politicky aktivní. Jako nezletilou ji zbili a zatkli, od té doby je vedena v policejním registru. Na shromáždění 27. července 2019 předčítala strážcům zákona ústavu, a je proto mediálně známá jako „dívka s ústavou“. V roce 2019 nastoupila na katedru žurnalistiky Moskevské státní univerzity. Souběžně se studiem chodila téměř každý den piketovat k prezidentské administrativě na podporu politických vězňů, vysílala ze soudů, účastnila se školení pro aktivisty. Dne 8. srpna 2020 na protest proti rozsudku nad obžalovanými v kauze „Nová velikost“ polila barvou budku v průchodu před generální prokuraturou a vyvěšovala plakáty na podporu politických vězňů. Následujícího dne byla zatčena. Důkazní materiály k trestnímu řízení o hmotné škodě nechala prokuratura zfalšovat. V květnu 2021 byla Olga Misik odsouzena ke dvěma rokům omezení svobody. Ve svém posledním slově vyjádřila pohrdání soudci a prokurátorem a obvinila je ze lži a pokrytectví. V roce 2022 uprchla z Ruska přes zelenou hranici, půl roku žila v Gruzii a Turecku, až potom získala humanitární vízum v Německu.
