Žil jsem pod tlakem dvacet let před revolucí a deset let po ní. Byl jsem psychicky na dně
Vasil Mohorita se narodil 19. září 1952 v Praze do rusínsko-české rodiny. Jeho otec Vasil Mohorita pocházel z Podkarpatské Rusi a před válkou pracoval jako lesní dělník, matka Ludmila byla z Horních Počapel u Mělníka. Otec na počátku války utekl z Podkarpatské Rusi do SSSR, kde však byl zadržen a poslán do gulagu. V roce 1943 ho propustili do 1. československého armádního sboru vytvořeného v Buzuluku, kde byl vycvičen v paradesantním útvaru. V roce 1944 byl vysazen v protektorátu jako náčelník štábu skupiny ARAP. Vasilova matka Ludmila byla válečná vdova a s Mohoritou se seznámila po válce. Dostali byt v Praze-Holešovicích, v tzv. Malém Berlíně, moderním bytovém komplexu po vystěhovaných Němcích. Vasil v roce 1968 absolvoval základní devítiletou školu na Strossmayerově náměstí, poté šel do učení na automechanika a začal se účastnit akcí pro mládež. V roce 1970 vstoupil do nově vzniklého SSM, který sjednocoval dosavadní mládežnické organizace. V letech 1971–1972 absolvoval v Moskvě roční kurz Vysoké školy komsomolské. Po návratu byl instruktorem Městského výboru SSM v Praze a poté tajemníkem Okresního výboru SSM v Praze 2. V roce 1977 začal studovat Vysokou školu politickou ÚV KSČ. V letech 1982–1986 působil jako tajemník českého Ústředního výboru SSM a byl také místopředsedou Československého ústředí vysokoškoláků SSM, roku 1986 se stal předsedou českého ÚV SSM a v roce 1987 předsedou celostátního ÚV SSM. V roce 1988 se stal členem sekretariátu ÚV KSČ, v listopadu 1989 byl členem předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ. Během listopadové revoluce v roce 1989 vedl vyjednávání s předáky Občanského fóra a Václavem Havlem. Na mimořádném sjezdu KSČ svolaném v prosinci 1989 ho zvolili do funkce místopředsedy strany. V lednu 1990 byl poslancem KSČ ve Federálním shromáždění. V průběhu volebního období ztrácel politický vliv a zůstal nezařazeným poslancem. V roce 1991 v rámci KSČM vytvořil frakci Demokratická levice KSČM, ale opustil ji a spolu s bývalými členy Československé strany socialistické vytvořil stranu Demokratická strana práce. Ve Federálním shromáždění zůstal do konce funkčního období – do voleb 1992. V 90. letech podnikal, spolupracoval s firmami z Ruska a Ukrajiny, avšak jeho aktivity neměly velký úspěch. V roce 2000 v souvislosti s kauzou CS fondů u něho propukla duševní krize s příznaky schizofrenie, lékařskou pomoc však nevyhledal z obav o svůj život. Duševní rovnováhu znovu našel v Anglii, kde pracoval jako pomocná síla v kuchyni. Od té doby se živil jen manuálními brigádami v Anglii i Čechách a pobýval také ve Španělsku a v Izraeli. Žije v pronajatém pokoji, z rozvedeného manželství má dvě děti.