PhDr. Jan Mohr

* 1950

  • „To studium začínalo v říjnu 1989. Když jsem dostal index, tak tam bylo: ‚marxismus-leninismus, docent Tepper.‘ Ten člověk byl z prognostického ústavu a musím říct, že ty jeho přednášky v říjnu a v listopadu byly docela zajímavý. To byl takový klausovský typ ekonoma, takže nám začal vykládat úplně něco jiného, než jsme byli zvyklí z politické ekonomie a z toho, co jsme museli vyslechnout kdysi na univerzitě. Najednou se zlomil 17. listopad a já jsem jezdil do Prahy, takže jsem měl kontakt. I po té muzejní stránce jsem byl na sezení v domě U Kamenného zvonu. Na tom prvním ne, ale na tom druhém už jsem byl za muzeum. Takže jsem ty informace, které byly v Praze, mohl vozit do Liberce do muzea, abychom věděli, co a jak. Takže se to po roce devadesát začalo vyvíjet v širší setkání a pak z toho vznikl směr, který končil založením Asociace muzeí a galerií. Začínalo to tedy vlastně v tom domě u Kamenného zvonu. V té muzejní sféře se projevovala ta situace. A ještě k tomu docentu Tepperovi, v prosinci za námi přišli z katedry dějin umění, a říkali: ‚Podívejte se, vypadá to, že marxismus-leninismus skončil. Chtěli byste ještě pokračovat v přednáškách? Máme tu návrh, že byste mohli mít přednášky z křesťanské ikonografie.‘ A my jsme říkali: ‚To je výborný, bezvadný. Ale ještě jednou bychom si pana docenta poslechli.‘ Následně byly reportáže z Federálního shromáždění, kde stál Václav Klaus a vedl v tomto duchu přednášku k tehdejším poslancům. Takže my to měli o trochu dřív od tohoto člověka. Takže já mám v indexu 17. listopad zaznamenaný tím, že je tam napsané: ‚marxismus-leninismus,‘ to je škrtnuto a pod tím: ‚křesťanská ikonografie.‘ To je, myslím, víc než symbolický."

  • „Ředitelka se tehdy postavila před lidi a řekla, že takovéhle akce v žádném případě ne, muzeum se k tomu v žádném případě nepřipojí, ona se o to postará. A žádná vlajka se věšet nebude. V tu chvíli se zvedl ten řidič a řekl: ‚Ona už tam visí.‘ To bylo píchnutí do vosího hnízda a byl okamžitě velký tyjátr, načež se otevřely dveře a tam nakoukla hlava manžela soudružky ředitelky. On byl řidič tiráku a byl předsedou stranické buňky v ČSAD Liberec. Tak ona razantním krokem vykročila ke dveřím, on jí něco povídal... a ta proměna člověka byla neuvěřitelná. Zpátky se plížila osoba totálně zhroucená, ukončila celé jednání a odešla. Pak jsme se dozvěděli, že ji přišel říct, že ho právě sesadili z funkce předsedy stranické organizace.“

  • „Mně vlastně jezdili pod okny. V noci. To je taková docela zajímavá příhoda. Mě asi čtrnáct dnů předtím probudil strašný rachot, tak jsem vyletěl, jestli ti Rusové sem už nevpadli. Dole pod okny na silnici jely kombajny. To byla dlouhá řada kombajnů, která jela někam na žně. A když toho jednadvacátého okolo půlnoci začaly rachotit tanky, tak jsem se probral a říkám si: ‚No jo, zase jedou kombajny.‘ A ráno táta přiběhl a říká: ‚Rusáci jsou tady!‘ Tak jsme na to koukali z okna a najednou mě táta strhnul. V tu chvíli začala střelba. Já jsem pak koukal, že asi dvacet centimetrů od okna byla prostřelená omítka. Tam možná chyběly centimetry a nemusel jsem být. A dole ten barák byl úplně na maděru. Oni nestříleli na někoho, oni stříleli kolem sebe. Byli vyděšení, jak se ozvala střelba, tak stříleli na všechny strany.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 03.02.2022

    (audio)
    délka: 01:47:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kosili to na všechny strany. Chyběly centimetry a nemusel jsem být

Jan Mohr v roce 2021
Jan Mohr v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Jan Mohr se narodil 26. prosince 1950 v Liberci. Jeho rodiče byli během druhé světové války totálně nasazeni. Po válce se oba přistěhovali do Liberce, kde se seznámili a posléze i uzavřeli sňatek. Jan Mohr vystudoval obor umělecký kovář a zámečník na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Ve svých osmnácti letech byl svědkem vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Během normalizace studoval dějiny umění a historii v Brně. Kvůli nízkému množství přijímaných studentů však musel nastoupit do nultého ročníku a pracoval jako dělník na stavbě. V roce 1975 se vrátil do rodného Liberce, nejprve pracoval v Oblastní galerii, později se ucházel o místo historika umění v Severočeském muzeu. Zde během své práce několikrát narazil na hranice tehdejšího režimu. Během sametové revoluce se s kolektivem muzea účastnil demonstrací v Liberci a zažil i okamžitý odchod ředitelky muzea. I po změně režimu dál pracoval jako historik umění v Severočeském muzeu. V roce 2022 bydlel Jan Mohr stále v Liberci.