Adelina Mohrmannová

"Rodiče zažádali (o repatriaci), všechny nás nastěhovali - když nám dali povolení, některý to třeba asi nedostali, nevím - tak jsme jeli do Košic, tam nás naložili do těch dobytčáků, vždycky dvě až tři rodiny, podle toho, kolik nás bylo, a jeli jsme snad týden z těch Košic a tady nás rozdělovali do skláren. Pro rodiče to bylo určitě strašně těžký. My přijeli do Annína, to je u Sušice, brácha se narodil v Sušici, odtamtud jsme se potom, když mu bylo asi devět měsíců, stěhovali do Lenory. Tam už byli všechny tety, příbuzní a hodně lidí, emigrantů z Rumunska, takže tam už bylo líp. Abych vám pravdu řekla, tam byl z Čech akorát pan doktor, pan učitel a policajt, jinak tam byli pořád ještě Němci, který čekali na vystěhování. To bylo nejhorší, že my, ani jako děti, jsme nemohli s nikým mluvit, učit se tu češtinu. To až potom, když už jsme chodili do školy, jinak to bylo pro nás děti těžký, učit jsme se nemohli, do školy jsme zatím nemohli a ty, co už byli ti 13, 14letí, ti už vůbec nenastoupili do školy, ty začali dělat, všecky ty děcka, v těch sklárnách. V malírně třeba, sestřenice dělaly v malírně, malovaly sklo. Čekali jsme holt, až se vystěhují všichni, dostali jsme byty a potom už to šlo."

"Bylo to strašný, já byla v nemocnici, měla jsem spálu, tatínek tam pro mě šel, tam všicky doktoři a sestry utekli, zůstali jen pacienti. Mně bylo pět nebo šest let a byl tam ještě jeden chlapeček, tak mě a toho chlapečka sebral a utíkal tam, co jsme bydleli v Turdě. Nic jsme nesehnali k jídlu, maminka plakala a říkala, co já jim dam jíst, já tady nic nemám. Jeli Němci, couvali už, protože se blížili Rusáci a ňákej lékař tam byl, dal jí krabici čokolády a říkal, helejte, dejte jí každou hodinu kus té čokolády a ona vydrží. No tak jsem každou hodinu dostala jednu tu štafličku. No a tak jsme utíkali s frontou až do tej Bystrej, do toho Pădurea Neagră. Slováci tomu říkali Černá hora, tam bylo hrozně moc Slováků. Lesní dělníci, který tam káceli stromy a dělali v lese. Tenkrát se ty sklárny vytápěly dřevem, dneska už uhlím nebo plynem. Dělali dřevo do skláren, aby mohli tavit sklo. Bylo tam hrozně moc Slováků a Maďarů a všechno možný, Rumunů míň, ty dělali spíš zemědělství, to byli zemědělci, sklárny jim nic moc neříkaly, to byli vždycky ti přistěhovalci, ti dělali ve sklárnách."