Karla Moravcová

„Olga Fierzová tam bydlela s ním, v tom Milíčově domě, a byla rodem Švýcarka. Kde se seznámili, jak se seznámili, to nemám tušení, jak to bylo. Ale ona byla taková praktická žena, která uskutečňovala ty plány, které měl Přemysl, které by on sám nedokázal provést a dovést je až do konce.“

„V březnu jsem ještě byla při náletu v Kbelích a v květnu už jsme byli na zámcích – manžel na Štiříně a já jsem nastoupila do Lojovic, kde byly děti předškolního věku. Jestli tam bylo šesti- sedmileté, byla to výjimka. Všechny byly menší, pamatuju si, že jsem je v noci musela vysazovat na nočník. Byli to sirotci z různých koncentračních táborů, ale hlavně z Terezína. Podle mého pozorování se rychle uzdravili tím, že dostali dostatek jídla a vhodné jídlo. Suchá kaše a lžička másla. Měli nedostatek stravy dlouhodobě, postupně se přidávalo, takže se z toho rychle vzpamatovávali. A pokud nějaké děti byly ve špatném stavu, tak se o ně starali v Milíčově lékařském domě.“

„Před naším domem byla velká rozlehlá zahrada a úplně u zdi stála velká hruška. Jednou na ni spadl letecký granát a rozpůlil ji, část spadla na zem. Byla to rána, ale nejspíš to nevybuchlo, nikoho v domě to neohrozilo.“

„On hlavně zdůrazňoval vztah. Nejenom lásku, ale citový vztah mezi lidmi. Že to musí být, že bez toho neexistuje dobré žití. Že ten citový vztah nemůže být jen k tomu Božímu, ale také všude mezi lidmi navzájem. Že nikdo nesmí žádným způsobem ubližovat, že musíme být k sobě vstřícní. Charismatický projev měl stoprocentně. Ještě když se na člověka podíval těma svýma modrýma očima... Z něj dobro zrovna vyzařovalo. To jsem si vůbec nedovedla představit, že by takový člověk mohl něco zlého ne udělat, ale vůbec říct.“