Potřebuješ se sžít s dělnickou třídou, řekli jí a poslali k výrobnímu pásu
Hana Moravová, rozená Merunková, se narodila 9. března 1935 v Lysé nad Labem jako čtvrté dítě cukráře Josefa a jeho ženy Růženy Merunkové, rozené Martínkové. Měli pět dětí, první se narodil Josef v roce 1925, poslední Růžena v roce 1940. Rodina žila v domě na náměstí Bedřicha Hrozného, který tatínek ve dvacátých letech postavil a zřídil v něm cukrárenskou dílnu s obchodem. Hana Moravová je pamětnicí života za protektorátu v Lysé nad Labem, kde navštěvovala obecní i měšťanskou školu. Vzpomíná na chod cukrárny, školu, židovské obyvatele, i na to, jak na samém konci války v květnu 1945 starosta František Tichý zachránil jejího bratra před zastřelením Němci. V roce 1945 byla otcova cukrárna převedena pod družstvo. Josef Merunka zemřel v roce 1948 v pouhých 53 letech na srdeční chorobu. Hana Moravová v roce 1952 absolvovala gymnázium v Nymburku, avšak kvůli svému „živnostenskému původu“ nedostala doporučení na vysokou školu a musela si vybrat jedno ze tří možných zaměstnání. Pracovala v libeňské Tesle v kanceláři. V roce 1956 reagovala pozitivně na pokus o revoluci v Maďarsku a za trest byla přeřazena do pásové výroby. V padesátých a šedesátých letech byla herečkou v lyském ochotnickém spolku Tyl, hrála ale i v pražském divadle Máj či zpívala s jazzovou taneční skupinou v Nymburku. Zkoušela štěstí na DAMU, ale první neúspěch při přijímacích zkouškách ji odradil. K profesionální herecké kariéře přivedla svou mladší sestru Růženu Merunkovou, když ji připravila a přivedla na konkurz do divadla E. F. Buriana. Pracovala v pražské Konstruktivě a od poloviny sedmdesátých let jako referentka na Ministerstvu paliv a energetiky, kde působila do roku 1989. Byla dvakrát vdaná a vychovala dceru Ivu.