"[Jako] hlavní vina mně byl kladen diskuzní příspěvek na okresní konferenci k Dvěma tisícům slov. Přitom paradox, řadu přednášek o dějinách strany, které nebyl schopen u nás nikdo udělat, jsem musel dělat i jako vyloučený člen strany." – "Mě by zajímalo, jestli se můžu zeptat, jak jste se dostal na tu konferenci a možná i k tomu textu?" – "Bylo běžné, že z každé stranické organizace tam byla delegace. No a já jsem tam byl za tu naši školu. Nás bylo asi devatenáct, tak pak na schůzi se rozhodlo: 'Tak ty nemáš třídnictví, nemusíš dávat vysvědčení, tak pojedeš.' To byla čistě formální záležitost. To nebylo jako dnes, že se jaksi perou, kdo kam pojede." – "To byl jediný důvod, proč si myslíte, proč jste byl vyloučen ze strany?" – "Ano, aspoň tak mi to bylo oficiálně řečeno." – "Nic dalšího vy sám si..." – "Ne. Ono taky jaksi v podmínkách takového města, maloměsta, nebyla nějaká možnost udělat nějaký větší průšvih. Je fakt, že během těch srpnových, zářiových dnů jsem podepsal různé rezoluce, ale to byla úplně běžná záležitost.
Podívejte se, tehdy vcelku ti příliš kvalifikovaní nebyli moc oblíbení. A... to prostě rozhodlo a tečka."
"Vstoupil jsem do ní [komunistické strany] ještě na vysoké škole, tehdy vstoupila většina členů toho našeho kroužku, to byla kandidatura a za člena jsem pak byl přijat, když jsem začínal učit. A moje stranická činnost spočívala tedy v tom, že vzhledem k historickému vzdělání jsem místo zařazení do toho pravidelného kantorského školení dělal různé přednášky."
– "Co vás vedlo ke vstupu do strany?" – "No, říkám, byla to taková ideální představa, že se něco děje a že tím můžeme nějak do společenského dění zasáhnout. Víte, každá generace má nějaké ideály. Dnešní generace je ideál vydělat bez ohledu, jestli to bude doma, nebo v Austrálii nebo kdekoliv ve světě. U nás stále žilo, snad, takové to dnes přežité myšlení, že bychom něco měli pro tuto zemi udělat.
Takový rozhodující dojem a zlom způsobil ten vstup vojsk, poněvadž – znal jsem řadu lidí, kteří byli antikomunisté, kteří ale říkali: 'Praotec Čech nás zavedl na blbé místo v Evropě a máme na vybranou – Němce, nebo Rusy. V každém případě ti Rusové jsou lepší a musíme je brát.' Ovšem tento idealismus, který byl výsledkem druhé světové války a osvobození v roce 1945, padl tím, co se v tom srpnu 1968 stalo. A tím myslím byla větší část té naší generace, tehdy jsme byli mladí, třicet let, jaksi zasažena a ovlivnilo to její další vývoj."
"To ukončení studia bylo takové zajímavé. Rigorózní zkoušku jsem dělal v roce 1968 a podzim 1968 jsem měl doktorskou promoci v Olomouci. Současně jsem dokončoval tu druhou práci, dizertaci jsem odevzdal a obhájil na podzim 1969, 6. listopadu. Z hlasování komise byl jeden proti, všichni ostatní, to bylo asi dvanáct členů, pro a nedělo se nic. V únoru mně bylo schváleno rigorózní řízení a dostal jsem diplom kandidáta věd. Jediný zádrhel byl v tom, že ten listopad byl v roce 1969 a ten únor v roce 1990. Uvažovat v té době o akademické kariéře, i když z Olomouce mně bylo nabízeno místo, nemělo smysl, poněvadž jaksi ten kádrový posudek – 'vyloučen ze strany' – by tomu v každém případě zabránil."
Profesor František Musil se narodil 7. ledna 1939 v Pardubicích. Od dětství se zajímal o hrady a zámky, které navštěvoval s rodiči. Tento zájem ho ovlivnil i při výběru studijního zaměření. Po maturitě na gymnáziu v České Třebové se přihlásil ke studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vážil si zde možnosti navštěvovat přednášky profesora Hosáka, který byl velkým znalcem ve svém oboru. Rigorózní zkoušku skládal v roce 1968 a na podzim 1968 měl doktorskou promoci v Olomouci. Současně studoval i starší slovenské dějiny. Dizertaci obhájil 6. listopadu 1969, ovšem titul CSc. obdržel až v roce 1990. Důvodem bylo, jak sám říká, jeho vystoupení na okresní konferenci, kde se pozitivně vyjádřil o dokumentu Dva tisíce slov. František Musil byl vyloučen z Komunistické strany Československa (KSČ), do které vstoupil jako mladík. Následně skončila také jeho odborná kariéra, mohl už pouze učit na střední průmyslové škole textilní. Jen pro své potěšení se pak mohl věnovat oblíbené kastelologii, o víkendech a svátcích navštěvoval mnoho českých hradů, publikovat však téměř nemohl. Svou skutečně svobodnou akademickou činnost mohl začít až v roce 1993 v Olomouci. Následně byl přijat na Univerzitu Hradec Králové, kde působí dodnes. Věnuje se starším českým dějinám, regionálním dějinám východních Čech a Kladska, dále kastelologii a nejstarším dějinám Uher a postavení Slovenska ve feudálních Uhrách. V roce 1998 obhájil habilitační práci a 6. listopadu 2006 obdržel z rukou prezidenta Václava Klause titul univerzitního profesora.
