„Tož mohl jste mluvit, ale ani jste nemohla mluvit, aby se řeklo pravdu, víte? Ti lidé byli zlí a bylo donašečů, takže lidé se báli nějak mluvit. Myslím si, že i v letech šedesát osm, šedesát devět. Však víte, kolik těch výměn se pak udělalo. My v Pravčicích jsme to jak když ustáli. Předseda to ustál. Na další funkce, že by zase pořádných agrotechniků nebo zootechniků bylo, tak nebylo. Takže se už takové velké výměny nedělaly.“
„A nejhorší to bylo, když jsme jeli domů. Chytli jsme vlnu, která se valila do středu Moravy. Tanky a děla. A tenkrát jsem měl i strach, protože jak jste se dostali mezi ty tanky a auta, tak by vás zmáčkly. Brzdily a já musel brzdit. Nehleděly na nic. To jsem měl tenkrát strach.“ – „Dostali jste se přímo do té kolony?“ – „Dostali jsme se přímo do té kolony a pořád proti nám někdo jel a nikdo nás nechtěl pustit. Byl to velice těžký...“
„Já říkám: ‚Co je? Co, že jsme přepadení? Vtrhli sem Němci, nebo co?‘ On říká: ‚Ne Němci, Rusi tady vtrhli.‘ Já říkám: ‚Neblázněte!‘ Chvilku jsme na dvoře poslouchali rozhlas. Ale bylo půl sedmé a museli jsme vyjet, protože ty naše dva kombajny SK3 byly v Alekšincách. Vyjeli jsme přes Strání směrem na Nitru a nikoho jsme nepotkali. Tam jsme dojeli bez problémů. Ale když jsme [se přiblížili] k Nitře, tak byla celá obestoupená. Co dvacet metrů dělo namířené na Nitru.“
Chtěl jsem žalkovickému družstvu dokázat, že cosi dovedu
Josef Netopil se narodil 1. ledna 1941 v Žalkovicích na Hané. Vyrůstal jako nejstarší ze tří dětí ve věřící zemědělské rodině Josefa a Anny, rozené Dostálové. Otec soukromě hospodařil až do roku 1953. Pak o majetek přišel a pod nátlakem vstoupil do Jednotného zemědělského družstva (JZD) Žalkovice. Tam zkraje pracoval jako agronom, později už jen jezdil s koňmi. Jelikož se měl Josef Netopil mladší původně stát otcovým nástupcem, usiloval o to, aby mohl jít studovat zemědělskou školu v Rožnově pod Radhoštěm. Nakonec byl i přes nesnáze s kádrovým profilem přijat. V rodných Žalkovicích ale mohl v JZD zastávat jen podřadné práce. Když se situace nezlepšila ani po návratu z vojny, odešel roku 1966 do Pravčic, kde získal místo agronoma v úpadkovém družstvu, které se mu během let povedlo pozvednout, a dokonce mu vydobyl i uznání za výstavbu. Na řízení JZD Pravčice se podílel až do roku 1989. Spolu s dalšími spolupracovníky poté založil ZD Pravčice a v jeho čele působí dodnes. Roku 2011 vybudoval v Pravčicích Muzeum zemědělské techniky našich dědů. V roce 2019 bydlel v Žalkovicích. Josef Netopil zemřel 27. dubna roku 2023.