„Tak jsem šel do hotelu Rossija a tam byla ta děžurná, taková ta klasická. Říkal jsem: ‚Dobrý den, mohla byste mi říct, kde v kterém patře bude ubytovaná česká delegace? Že bychom si ho prohlédli.‘ Vzala takovou tu knihu a říká: ‚Třetí patro dva lidi, sedmé patro jeden člověk, v dvanáctém patře čtyři lidi.‘ Tak jsem řekl: ‚Do svidanija, spasibo.‘ A šel jsem pryč. Ani bychom z toho hotelu neodjeli, protože ta komunikace by byla špatná. Muselo se to nějak vyřešit. A jedna věc se stala během mého působení na Hradě, moc jsem v sobě nikdy neviděl znamení Střelec, ve kterém jsem se narodil, nějak to nebylo potřeba. Ale při Advance týmech nastávaly situace, kdy bylo třeba něco vyřešit, rozhodnout, udělat a v Rusku se to ve mně vzedmulo. Je pravda, že nám na naší ambasádě vyšli nesmírně vstříc. Sestěhovali se v Československém domě do poloviny pokojů. Druhá polovina zůstala k dispozici delegaci. Byli jsme ve dvou vilách, kam jsme se stejně nevešli – nocoval jsem na kulečníkovém stole.“
„A ten doktor Václava Havla vyšetřil. Ale tibetská medicína je taková věc, která trvá léta. Je to takové pomalé a postupné. Výsledky to má fantastické, ale není to tak, že by se to povedlo přes noc. Na zázraky to úplně není a asi jedině zázrak by pomohl. A možná ani ten ne. Byla tam taková situace, kdy přišla boromejská sestřička, která se o Václava Havla starala. Říkala: ‚Pane prezidente, musíte něco jíst.‘ Donesla rohlík a sýr. On se na mě podíval a zeptal se: ‚Nechceš taky?‘ Řekl jsem, že rád. Tak jsme tam spolu seděli a jedli rohlík se sýrem. To bylo naposledy, co jsem Václava Havla viděl. Měli jsme ještě jet s tibetským lékařem na Hrádeček, ale už se to nestihlo. Domlouvalo se, kdy by to bylo nejlepší, ale pak už bylo pozdě. Při posledním našem setkání byl ale Václav Havel jako ptáček. Možná, že v tom těle už ani v zásadě nebyl.“
„Meditace v Lánech byla pozoruhodná. Myslím si, že Václav Havel o to opravdu stál. Říkal jsem, že sice nevím, co měl Václav Havel s budhismem, ale tady na tom bylo evidentně vidět, i když to možná nemělo konkrétní podobu, tak tam Václav Havel cítil, že je tam něco, co by mu mohlo prospět. A dalajláma, že je ten člověk, co by mu to mohl zprostředkovat. Dokonce jsme slyšeli, že to byl jeden z hlavních účelů návštěvy – uklidnit Václava Havla, když to řeknu v uvozovkách.“
„Tak jsem tam přišel v sobotu ráno a John Bok mi říká: ‚Já tě dneska nebudu potřebovat. Je ta Letná a tam to mám obsazené. Je to v pohodě. Ale potřebuju někoho k Havlům domů.‘ Václava Havla jsem neznal a kromě Jirky Černého jsem nikoho neznal ani v Občanském fóru. Přesto mě zřejmě na ksicht poslali k Havlům domů, takhle záhy. Moje úloha byla v podstatě dveřník. Protože tam neustále chodili nějací lidé, furt tam někdo klepal na dveře a zvonil. Začali jezdit lidi z ciziny, Honza Tříska přijel, strašná spousta různých lidí, emigrantů i cizinců. Paul Wilson z Plastiků přijel. Vždycky jsem tam stál a říkal: ‚Dobrý den, co si přejete? Počkejte tady, já se jdu se zeptat.‘ Pak jsem šel většinou za Olgou Havlovou a ptal se, co s tím mám dělat.“
Alexandr Neuman se narodil 16. prosince 1958 v Chebu. Otec byl důstojníkem Československé lidové armády (ČSLA), maminka měla chemickou průmyslovku. Dědeček Alois Neuman působil od roku 1948 do roku 1968 v komunistických vládách jako ministr pošt (později ministerstvo spojů) a poté jako ministr spravedlnosti. Alexandr Neuman vystudoval v letech 1974 až 1978 gymnázium, v letech 1978 až 1982 Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Po vojně psal především články o hudbě. V listopadu 1989 se stal členem Občanského fóra a zanedlouho osobním tajemníkem Václava Havla. Pracoval pro něj pět let, zajišťoval jeho zahraniční cesty, staral se o první návštěvu dalajlámy v Československu v roce 1990. Od roku 1995 do roku 1997 pracoval Alexandr Neuman jako ředitel v časopisu Respekt. Pak odešel na takzvanou volnou nohu. Psal články do novin, časopisů i na weby, překládal knihy. V roce 2020 žil v Praze.
Divadlo Na Zábradlí v roce 2009, návštěva Jeho Svátosti dalajlámy Tenzina Gjamccho - zleva Oldřich Černý (1946-2013), Václav Havel (1936-2011), Tendzin Gjamccho (narozen 1935) a Alexandr Neuman (narozen 1958)
Divadlo Na Zábradlí v roce 2009, návštěva Jeho Svátosti dalajlámy Tenzina Gjamccho - zleva Oldřich Černý (1946-2013), Václav Havel (1936-2011), Tendzin Gjamccho (narozen 1935) a Alexandr Neuman (narozen 1958)
Alexandr Neuman s Olgou Havlovou a svou životní partnerkou Lucií Svobodovou při dovolené na Menorce v roce 1991
Alexandr Neuman s Olgou Havlovou a svou životní partnerkou Lucií Svobodovou při dovolené na Menorce v roce 1991
zdroj: archiv Alexandra Neumanazleva Oldřich Černý (1946-2013), Václav Havel (1936-2011), TendzinGjamccho (nar. 1935) a S.N. (nar. 1958), divadlo Na Zábradlí, 2009A
Stáhnout obrázek
Alexandr Neuman s šéfem hradní policie Antonínem Maněnou na letišti v první polovině 90. let
Alexandr Neuman s šéfem hradní policie Antonínem Maněnou na letišti v první polovině 90. let
Přesun z kostela sv. Anny do divadla Na Zábradlí v roce 2009 při pražské dalajlámově návštěvě (Alexandr Neuman napravo, foto z dokumentu Petra Jančárka)
Přesun z kostela sv. Anny do divadla Na Zábradlí v roce 2009 při pražské dalajlámově návštěvě (Alexandr Neuman napravo, foto z dokumentu Petra Jančárka)
