Mít srdce pro druhé, to už je hodně
Stáhnout obrázek
Alfréd Kocáb se narodil 28. června 1925 ve Vídni jako mladší ze dvou bratrů ve zbožné české katolické rodině. Během druhé světové války odmítl nastoupit do německé armády, byl pracovně nuceně nasazen, se zbožnou matkou třináct měsíců ukrývali uprchlého polského vězně a později též německého válečného zběha. Po válce se přestěhoval do Prahy. Po absolvování Vysoké školy politické a sociální se s přítelem Jaroslavem Pfannem nechal zapsat na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Nový duchovní domov postupně nalezl v reformované víře v Kristovo kralování. V roce 1952 se oženil s Darjou Myslivečkovou, pozdější psycholožkou. Společně vychovali syna Michaela a dceru Magdalénu. V letech 1955-1960 působil Kocáb jako farář Českobratrské církve evangelické ve Zruči nad Sázavou. Odtud odešel na sbor do Chodova u Karlových Varů, kde se setkal s letničním hnutím. V roce 1969 byl povolán na sbor v Mladé Boleslavi. Pracoval zde s mládeží, navazoval kontakty s komunitou Taizé a s Gossnerovou průmyslovou misií. Patřil k zakládajícím členům Nové orientace a její angažované teologie. Po odnětí státního souhlasu pro výkon duchovenské služby v roce 1974 pastoroval v kotelně. Opakovaně odmítal nabídky Státní bezpečnosti ke spolupráci. V první vlně signatářů podepsal na konci roku 1976 Chartu 77 a záhy začal pracovat ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V polovině roku 1989 se jako první z křesťanských chartistů oficiálně vrátil do farářské služby, když byl zvolen farářem Českobratrské církve evangelické v Praze u Salvátora. V roce 1997 mu byla z rozhodnutí prezidenta Václava Havla udělena Medaile za zásluhy o stát I. stupně. Alfréd Kocáb zemřel 15. března 2018 ve věku 93 let.
