Jestli by se někdo měl dostat do nebe, tak určitě moje sestra
Stáhnout obrázek
Věra Šmejkalová, rozená Sekáčová, se narodila 27. června 1927. Měla dvě starší sestry Jarmilu a Josefu a jednoho bratra. Otec zemřel ve věku 45, Věře bylo v té době 5 let. Od té doby všechny čtyři vychovávala matka Anna Sekáčová. Josefa se provdala za Ludvíka Vaňka, který byl členem sokolského hnutí. Za války pak byli manželé aktivními členy sokolské odbojové organizace Jindra. Po atentátu na Heydricha (27. 5. 1942) schovávali Vaňkovi v červenci 1942 ve svém domě v Ouběnicích u Tomic MUDr. Břetislava Lyčku, který ošetřoval v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici zraněné atentátníky - parašutisty Kubiše a Gabčíka. Břetislav Lyčka se ve sklepě u Vaňkových skrýval čtrnáct dní. Dne 21. 7. 1942 mu měl další člen odboje, učitel F. Kotrba, předat falešné doklady a přesunout ho do nového úkrytu. Na nádraží v Tomicích byl zatčen gestapem, které ho donutilo dovést je k Vaňkovým. Šel dovnitř do domu pro Lyčku a oba se ve sklepě zastřelili. Josefa Vaňková byla zatčena hned, jak přišla domů, byla v té době v pátém měsíci těhotenství. Pro jejího manžela přijelo gestapo přímo do továrny v Bystřici u Benešova, kde pracoval jako dílovedoucí. Vaňkovi byli deportováni do Terezína. Ludvíka Vaňka následně odvezli do Mauthausenu, kde byl 24. 10. 1942 popraven. Těhotná Josefa však byla převezena do věznice na Pankráci, kde 2. 11. 1942 porodila syna Ludvíka. Tuto informaci předala rodině Sekáčových německá dozorkyně. Josefa byla 26. 1. 1943 poslána v Mauthausenu do plynové komory. Po celou válku pak rodina usilovně pátrala po zmizelém dítěti. Ludvíka našli až v březnu 1945 v německém lazaretu při Thomayerově nemocnici. Do péče ho Sekáčovi dostali 11. 5. 1945. Chlapci musel být vystaven i rodný list, neboť nebyl nikde evidován. Měl pouze plechovou cedulku s nápisem: GT 57. Ludvíka vychovávala babička, starala se o něj i jeho teta Věra Šmejkalová. Jeho rodiče byli vyznamenáni in memoriam.
