"Přišli za mnou a požádali mne, jestli bych nechtěl dělat ředitele [plzeňského] Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. To je dnešní BIS, tehdy vznikalo... Tam bylo velké množství lidí a já jsem vlastně převzal StB v Západočeském kraji. Tam jsem propouštěl lidi, kteří dělali proti vnitřnímu nepříteli, ale ponechal jsem si lidi, kteří měli sledku, techniku odposlouchávání a takové věci, postupně se tento úřad zmenšoval. Když jsem šel do důchodu, zajímala mne informatika. Většina lidí si myslí, že když má někdo informace, zná pravdu. Jenže informace mohou být pravdivé, nepravdivé nebo klamavé. To jsem se tam naučil, tudíž jsem věděl, že když informace mám, ještě to neznamená, že něco vím. Nebo že něco vím, ale nevím, jestli to je pravda. Je to informace, není to pravda.”
"Do vězení jsem se dostal tak, že jsem psal různé články. Dokonce v jednom článku, který se jmenoval ‘Různé názory na cenzuru tisku‘, jsem uvedl z Mein Kampfu Adolfa Hitlera, jak je třeba omezit tiskovou svobodu, a Gustava Husáka, který [napsal] to samé, dokonce i ten slovosled je stejný. Vedle toho byli i Rosa Luxemburgová a ještě další a všichni ostatní byli proti cenzuře, akorát ti dva, Hitler a Husák... Tak mi to dali, jako že jsem hanobil ústavního činitele.” "A do čeho jste to psal?" "Do novin, normální denní tisk. V roce 1968 to vycházelo v novinách. Ty články jsou k dispozici. Ale ono toho bylo víc, to bylo hanobení, tudíž jsem byl odsouzen nejdřív podmíněně, potom napevno na rok a dostal jsem se do vězení. A tím jsem měl možnost studovat kriminalistiku."
Jan Thoma se narodil v Plzni 14. ledna 1935. Po skončení školní docházky absolvoval učební obor strojní zámečník v n. p. Škoda Plzeň a dále vystudoval večerní strojní průmyslovku. Poté absolvoval vojenské letecké učiliště a po sedmi letech aktivní vojenské služby, která mu skončila na letišti v Líních u Plzně, absolvoval postgraduální studium metrologie. S touto kvalifikací dostal zaměstnání v závodě Jaderné elektrárny Škoda. V roce 1968 se jako předseda Závodního výboru ROH aktivně zapojil do obrodného procesu. Byl také delegátem sjezdu kováků. Za tuto činnost včetně rozšiřování protistranických letáků a literatury byl v roce 1970 na rok uvězněn. Jeho soud se stal třetím velkým politickým procesem normalizace. Po ukončení trestu pracoval u Pozemních staveb Plzeň jako betonář. Navzdory neustálému sledování a výslechům na StB si dále rozšiřoval rozhled ve společenských vědách - historii, politologii, filozofii, sociologii. Začátkem ledna 1977 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 byl jmenován ředitelem Úřadu na ochranu ústavy a demokracie pro Západočeský kraj. Tuto práci ukončil roku 1996 odchodem do důchodu. Od té doby hodně četl, psal a věnoval se dalšímu studiu. Stále se zajímal také o společenské a politické dění. Zemřel v červenci 2013.
