Mgr. Hana Čechová

„Poté co jsme měli kontroverzi docela silnou – jednalo se o film Faraon od režiséra Kawalerowicze –, jsem byla odejita. Byl to příběh, ve kterém figuruje faraon, který měl za manželku Egypťanku a milenku Židovku. Já jsem se na to dívala a neshledávala jsem na tom nic závadného – proč by tak krásný historický film neměl jít v Československé televizi. Tehdejší vrchní dramaturgyně ale řekla, že to prý musím vědět, že je to v tom filmu jasné. Měla na mysli to, že tam figurovala milenka faraona, žena z Izraele. Tenkrát se na Izrael nahlíželo tímto způsobem, protože my jsme byli proarabský stát. To je tedy jeden z příkladů cenzury. Nemohla jsem tam dlouho vydržet, a tak jsem byla z toho místa odejita.“

„A také to dědeček neměl úplně jednoduché. Něco si tam vydělali, takže měl u sebe nějaké peníze, takzvané kateřinky, což bylo údajně 25 rublů. Dědeček tedy zaměstnance nádraží podplatil, aby mohl nastoupit do vlaku. Bylo to všude kontrolované a hlídané a nebylo možné jen tak projít. Jediné, co platilo, byly peníze. Takže ho podplatil. Vlak se zaplomboval a jelo se. Měl nasušené kůrky a trochu vody, to bylo všechno, co mu muselo stačit na cestě do Kyjeva. Nevěděl, kde budou jaké zastávky a tak dále, a zatím byl tedy klid. Až po několika hodinách, když vlak zastavil, zkusil si otevřít malé okénko. Měl smůlu. Okénko vedlo rovnou k mašinfírovi a ten nebyl vůbec svolný s nějakým úplatkem. Dědu tedy nahlásil a odvedli ho. Bylo to ve městě Kursku. Dědečkovi se velmi přitížilo. Bylo to na přelomu roku 1917 a Rusové se obávali, že je německý špion. Dědeček vysvětloval, že není špion a že chce bojovat v legiích za naši zemi. Už byly tehdy představy, že vznikne Československo. Byl tam vyšetřující Němec – bylo zajímavé, že mezi Rusy byli nepříjemní a proti Čechům zaměření Němci – a ten ho odsoudil k smrti.“

„On byl dvakrát odsouzen k smrti a dvakrát smrti unikl. Jeho osudový příběh byl zakončen tím, že byl potřetí odsouzen nacisty a už neunikl. Zemřel pod gilotinou v roce 1943 v Drážďanech. Byl tam vězněn a rovněž pohřben. Tam se jeho, pro mě velkého člověka, zvláštní osud uzavírá.“

„Byl zatčen v roce 1941 a maminka, jak si to pamatovala, tak za nevyjasněných okolností. Nebylo zřejmé proč a ani to nebylo nikdy zveřejněno. Údajně se někdo dostal ke spisu a bylo to tam nacisty přeškrtáno. Jeho odsouzení tedy obestírá tajemství. Vím krok za krokem, co dělal dědeček v letech 1917 až 1920, ale tato doba je pro mě temná. Dědeček se bezpochyby zapojil do odboje, ale konkrétní věci nevím. Doma se to snažil udržet pod pokličkou, aby se to nedověděly děti a někde to neřekly. Pak ho zatkli a odvezli do Drážďan, takže se to dá těžko pochopit. Kdyby se vrátil, mohla bych vám to říct, protože bychom se s dědečkem ještě stihli potkat.“