Antonín Šurýn

"Havel a další chartisté prošli přes nás, protože na příjmu museli projít přes lékařskou prohlídku, vykoupat se a do cel, kde se museli převléci do vězeňských úborů. Tyto tzv. tepláky jim nebyly dávány proto, aby se jim ubližovalo, ale proto, že mnozí tam byli ve vazbě 4 roky, i déle, a civilní šaty by se jim během té doby zničily. A protože si civilní personál u soudů stěžoval, že obžalovaní chodí k soudu špinaví a neupravení, bylo rozhodnuto, aby vězni začali nosit ony hnědé tepláky."

"Také se stalo, že se někdo oběsil. To neuhlídáte. Nebo že si podřezal žíly – vždycky si lehli tak, aby to nebylo vidět. Krev tekla na druhou stranu. Po dlouhé době krev vytvořila něco jako pyramidy – jak se srážela a klesal krevní tlak a tím krvácel pomaleji."

"Otevřel jsem kukátko do cely a řekl: ‚To jsi frajer, že máš sekyru, co? To si troufáš. Pojď sem, ty frajere!‘ Vězeň odvětil: ‚Půjdu, ale až půjdou všichni vězni pryč a rozdáme si to spolu. Jen my dva.‘ Ostatní vězni odešli. Pokračoval jsem: ‚To jsi teda frajer, jít na mě se sekyrou, když já mám holé ruce a ani pendrek nemám!‘ Vězeň sekyrku odhodil, a v tu chvíli tam přispěchali moji kolegové a už jsme ho měli."

"Muklové měli kantýnu lepší, než jsme měli my. V roce 1968 jsme neměli k dostání nic. Na Vánoce jsem šel do muklovské kantýny a kupoval jsem znojemské okurky, pomeranče a banány. Oni je měli, my ne. Tak jak jim bylo ubližováno?"