JUDr. Evžen Basch

„Tak tady vedle kousek si hrály německé děti Jöcklovy a ještě [dalších] nacistických rodin. A tam byla holčička, která měla takovou malou – dodnes jsem to hledal ve slovníku – takovou malou plácačku na koberce. Tak jsme říkali s Robertem: ‚No co, tak požádáme německy slušně, jestli by nám ji půjčila.‘ A ona říkala: ‚Jo, půjčím.‘ Tak my jsme vzali malou plácačku a s takovouhle plácačkou jsme šli na takové obrovské koberce, abychom vyhověli Kuntzovi. On když viděl, co jsme udělali, tak začal strašně nadávat, že si z něj děláme legraci, že to jsou koberce Jöckla, jak si to představujeme, a začal nás normálně tlouct. Já jsem dostal do hlavy. Robert říkal, že ne, že dostal jenom semhle [na krk]. Ale třískal nás jenom za to, že jsme si udělali legraci z Jöckla a z jeho koberců a nechali jsme to mlátit. Možná, že to je směšné, ale my si na to občas rádi vzpomínáme.“

„Tak jsem se ptal, proč jsem tam, a on říkal: ‚Znáš Hájka?‘ ‚No znám.‘ ‚No tak budeš vědět dál.‘ Tak mě přivezli do Prahy a asi mě někam zavedli na velkou celu. To byla velikánská cela, tam bylo plno lidí. Někteří z nich byli také ve skupině. Šeřík se jmenovala ta skupina, ve které jsem jako byl. Oni říkají, že ne. A tak jsem šel asi druhý, třetí anebo ještě druhý den k výslechu. Já jsem o tom napsal, to vám ukážu písemně, že to tam mám. Bylo to v noci. Určitě to bylo v noci. Já jsem akorát slyšel strašný řev z jiné cely nebo z jiného pracoviště. Tam někdo hrozně křičel. Já jsem pak dodatečně zjistil, že to byl Pepík Slanina, kterého vyslýchali. To bylo slyšet po celém [koridoru]. Výslechy byly příšerné, oni si o mně mysleli, že jsem nějaký kápo. A když jsem říkal estébákům, že mám dva koncentráky německé, tak jako Horákové, ani mně to neprospělo. StB [Státní bezpečnost – pozn. aut.] argumentovala tím, že je vidět, že jsem starý odbojář.“

„[To byly příšerné] tři dny, já vám řeknu. Za tři dny jsem přišel a on říká: ‚Je všechno v pořádku, zůstáváte tady u nás. Ten Míla měl styky, on strašně pomohl lidem, byl vynikající očař. Taky ze strachu odešel do Prahy. To byla nejlepší oční klinika tehdy. Tak to prostě vyšetřovali a asi se na to vykašlali, dodnes nevím. Prostě jsem dosáhl toho, že jsem do PTP [Pomocné technické prapory – pozn. aut.] nešel. Navštívil mě spolužák z koncentráku jáchymovského, Borek Fiala. Taky už udělal doktorát. Oni nám pak všem umožnili doktoráty. Petr Pujman si ho udělal hned, jak ho pustili. On byl medik, udělal si filozofii a pak nějak umřel. Paní Pujmanová tehdy řekla Gottwaldovi: ‚Pusť ho.‘ To byla tehdy ideoložka, jestli si to trošku pamatujete. Pujmanová.“

„Byla tam také žádost o milost pro kluky naše, co popravili, a Gottwald na to vůbec nebral zřetel. Poslal je normálně na smrt. I toho Hrušku, co všecko vyprovokoval. A já jsem se při tom odvolacím řízení, to jsme v mundúru trestaneckým jeli po Praze k tomu zřízení, dozvěděl, že můj tříletý trest se nelíbil prokurátorovi, tehdy byli prokurátoři, a on se odvolal, že Basch dostal málo [let vězení]. Takže podle jejich názoru jsem byl jeden z největších, že jsem byl administrativně zapsaný jako člen [odbojové protikomunistické skupiny Šeřík]. A Ústavu pro totalitní režimy se to zdálo málo, že jsem získal Bonka a že jsem tam byl zapsaný jako člen. A Hájek sám řekl, že jsem byl členem.“