Arnošt Lavante

„Vydal jsem se vlakem do Mnichova. Siemens má celou řadu speciálních odborů a oddělení a do toho jednoho jsem zavítal a říkám, podívejte, jsem ten a ten a nemáte pro mě místo? A ať už tomu bylo jakkoliv, místo měli, dokonce mi ještě zaplatili vlak tam a zpátky a do začátku nám ještě dali podnikový byt.“

„To bylo vražedné. Zvlášť když vezmete v úvahu ty podmínky, které byly, možnosti, které se naskytovaly, a byla to neuvěřitelně obětavá práce všech zúčastněných. Nehleděli na časové omezení, materiální omezení, finanční, viděli v tom opravdu otázku osobní ctižádostivosti. Tak to bylo a bez toho by se to nebylo dalo dát dohromady.“

„Já jsem ještě vedle práce dával dohromady takzvaný amatérský televizní přijímač, který byl zveřejněn v tom poválečném Radioamatéru, a dostal jsem za něj dokonce nějakou státní cenu. To bylo někdy v roce 1954. Tehdy byla celostátní výstava radiotechniky na Slovanském ostrově a v rámci té výstavy bylo vystaveno i toto. Tedy byla to hračka, mezi námi děvčaty...“

„Matka to otci doporučovala, ovšem otec byl té zásady, že být v cizině jako emigrant... a on to celkem dobře viděl z titulu své činnosti, co vystěhovalectví a emigrantství obnáší, tak byl proti tomu a trval na tom, že se vrátíme do republiky.“