podporučík v. v. Václav Žitný

„Ramenatý kluk. Taky tam zařval, protože si se šoférem sedl na zadní kola za studebaker, protože předek byl otočený, tak za zadní kola. On [Němec – pozn. aut.], jak prásknul, to bylo pár metrů ode mě, tak to Lipavský dostal rovnou do prsou a za chvíli byl pryč.“

„[Strýc] byl kulak, tak ho vzali a tři měsíce makal v lese zadarmo jako kulak. Ale pak ho pustili domů. Ale jinak jako vcelku zakládali kolchozy. To bylo první. Ony by nakonec kolchozy také nebyly špatné, jenomže by to musela být poctivá hra. Ne tak, jak je oni vedli, že nabízeli kolchoz. To je všechno mechanizace. Jakmile jste dal pozemky do kolchozu, už jste dělal otroka a už jste neměl nic. To už byl kolchoz, rozhodoval předseda a to bylo svaté. Jako na vojně. Co důstojník nařídí, to je svaté. Jestli to myslí dobře, nebo blbě, ale je k tomu oprávněný.“

„U nás když člověk chtěl něco koupit, nějaké oblečení nebo tento, tak musel do města. U nás bylo nejbližší město Ostrožec, to bylo takové malé židovské městečko, tak tam bylo něco lepšího ke koupi. Jinak něco lepšího nebo většího, to se muselo do Lucka. To bylo tak jednadvacet kilometrů do Lucka. Tam už bylo leccos. Ale říkám, začínali jsme, žádná elektrika, žádný plyn, žádná kanalizace, nic. Takhle [jsme – pozn. aut.] začínali z holého pole.“

„Němci se vraceli, ale útočili jsme. Takže jsme útočili a my jsme je neviděli. Ti byli zakrytí, ukrytí, zamaskovaní a nechali nás přiblížit. Jak jsme se přiblížili, tak to začalo. My s puškami, my jsme měli AVT-10 [ovšem většina příslušníků armádního sboru byla vyzbrojena AVT-40 – pozn. aut.], a to je pořád lepší samopal než puška. To je dlouhá bříza, všude překáží a je vidět. Samopal je krátký, malý a to se položí. Hotovo. To bylo ubohé.“