Jiří Jeřábek

„Mně se tenkrát nějak podařilo jako desetiletému klukovi se vzdálit rodičům a dostal jsem se jako na tu hlavní ulici, kterou ty Rusové přijížděli. Nepamatuju si, že by tam bylo nějaké tankové vojsko, ale byli hrozně takový zaprášený. No, a lidi je vítali. No, a vítali je a byla to taková zvláštní atmosféra toho osvobození od těch Němců.“

„Shodou okolností jsem ve čtyřech letech viděl příchod německé armády do Prahy. Byl jsem s rodičema, dneska tam jsou kanceláře, v prvním patře Paláce Lucerna. Tam byla nějaká kavárna, tak jsme tam stáli a já jsem stál na židličce a jaksi jsem vůbec nechápal, nechápal, proč ty lidi tam jako brečej (zaražte to…). Nechápal jsem, proč lidi tam brečej, proč maj ženský kapesníky. A pamatoval jsem si to proto, protože to byla taková zvláštní asociace v mozku, protože jsem jako malej kluk měl takovej hezkej tančík a tančík to byl v barvách té československé armády, která měla na těch tancích a na těch vozidlech, měla ty maskovací barvy zelenou, hnědou, žlutou.“