Bombardovali mě Němci, Rusové i Američané, a všechno jsem přežil
Bohumír Hájek se narodil 23. června 1920 v Židenicích, okrajové části Brna. Záhy po okupaci Československa německou armádou a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se spolu se dvěma kamarády rozhodl odejít z Čech a připojit se k zahraniční armádě. Přes Slovensko utekli do Polska, kde byli několik týdnů drženi ve vězení, aby se nakonec dostali do Katovic. Tady spolu s dalšími uprchlíky vyčkávali na transport do Anglie. Toho se však nedočkali, protože Německo mezitím zaútočilo na Polsko a vypukla válka. Uprchli na východ a nějakou dobu pobývali na Volyni. Odsud odjeli do Rostova na Donu, kde pracovali v místním sovchozu. Později odešel Bohumír sám do Taganrogu, kde pracoval v průmyslu až do září 1941, kdy Německo vyhlásilo válku Sovětskému svazu. S několika přáteli vstoupil do Rudé armády, ovšem dříve než se dostali na frontu, upadl do zajetí. Následující tři roky prožil v německém zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Zde byl držen nejprve jako řadový vězeň, a když se zjistilo, že hovoří německy i rusky, začal dělat tlumočníka. To mu pravděpodobně zachránilo život. Po propuštění byl i nadále nucen pracovat v zajateckém táboře jako tlumočník. S ustupující německou armádou se na konci roku 1944 dostal až do Polska, kde se mu podařilo lstí získat povolení k odchodu do Protektorátu, a těsně před koncem roku 1944 se ocitl opět v rodném Brně, kde prožil i závěr války.