To, co otci udělali, si v sobě ponesu, i kdybych tady byla do sta let
Stáhnout obrázek
Jiřina Moravcová se narodila 6. srpna 1935 v Brně, v rodině Jana Müllera, hospodářského ředitele jedné z největších moravských zemědělských firem, Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický (ASPC). Matka Julie byla v domácnosti. Díky otcovu vysokému postavení byla rodina relativně zabezpečená a Jiřina tak prožívala bezstarostné dětství. ASPC fungovala i v Protektorátu a tak se ani během války život Müllerových příliš nezměnil. Tedy alespoň z pohledu malé Jiřiny. Julie Müllerová jistě prožívala chvíle strachu a obav, když byl Jan dvakrát vězněn gestapem na Špilberku. To ale Jiřina tehdy netušila, myslela, že je otec na služební cestě. Po válce získal Jan Müller důležitý post na ředitelství československého cukrovarnického průmyslu a pracovně tak přejížděl mezi Prahou a Brnem. Bezprostředně po únorových událostech roku 1948 se však život Müllerových obrátil vzhůru nohama. ASPC převzal revoluční výbor a Jan Müller o svou práci přišel. Do domu Müllerových se na několik týdnů nastěhovali příslušníci Státní bezpečnosti a rodina, včetně dětí, se načas ocitla v izolaci. Obrat v životě Jiřininy rodiny byl završen okamžikem, kdy jim byl zabaven byt a oni se přestěhovali na rodinný statek do Vyškova. Jan Müller tady plánoval hospodařit, brzy byl však z politických důvodů zařazen na dva roky do tábora nucených prací v Brně, odkud byl po roce a půl, v prosinci 1950, ze zdravotních důvodů propuštěn. O rok později zasáhla totalitní moc do života Jiřiny a její rodiny ještě jednou, tvrději. Dne 26. prosince 1951 byl Jan Müller ve svém domě zatčen, čemuž zbytek rodiny mohl jen bezmocně přihlížet. Rodina o něm pak nedostala žádné informace, nevěděli, co se s ním stalo. Až po několika dnech přišlo od StB Ústí nad Labem strohé oznámení o zatčení. Netušili však, čím se otec provinil, nevěděli, jak dlouho ve vězení bude. V červenci 1952 přišel od otce jediný dopis. V září 1952 přišlo úmrtní oznámení. Jan Müller zemřel ve vyšetřovací vazbě, údajně měl spáchat sebevraždu. Až o několik let později se Jiřina začala dozvídat, že její otec byl v procesu Pelikán a spol. obviněn z velezrady, když měl zprostředkovávat zbraně jihomoravským sedlákům. Brzy po odsouzení celé skupiny však vyšlo najevo, že tato obvinění byla smyšlená.
