Miroslav Šnejdar

* 1928

  • „Tak jsem se hlavně soustředil na odstranění těžké práce žen, které braly vzorky žhavého materiálu lopatkou, což byla velmi těžká práce. Nakonec to nebylo dobré, protože ty ženy dostávaly přídavky a ony tím o ně přišly, když jsem tam dal stroj. Bylo to dvojsečné. Na to jsem přišel později, že těm ženám vlastně ničím výdělek. Taky se stalo, že do toho stroje daly nějaké tlusté prkno, aby stroj zničily. Pak řekly, že to prkno přišlo na páse, že za to nemůžou. Tak jsem musel dělat jiné stroje do jiného prostředí.“

  • „Akorát jsem měl při jedné otázce přísedící při maturitní zkoušce. Ta byla nepříjemná. Měl jsem si vybrat poslední kino, které jsem viděl. A to bylo o německé nové mládeži, která v Berlíně zase pochodovala s bubínky a vlaječkami tak, jako dříve Hitlerjugend. Tak jsem řekl, že mně to připomíná Hitlerjugend. A to bylo neštěstí. Jak může někdo říct Hitlerjugend, když to byla svobodná mládež, Freie Deutsche Jugend. Ale pak uznali, že to tak skutečně vypadalo, tak jsem maturoval dobře.“

  • „Situace se horšila. Blížil se zábor německého území. Němci byli daleko víc výbojnější, nadávali na Čechy. My jsme měli potíže chodit přes německou vesnici na druhý konec. Kluci nám nadávali, házeli po nás všechno možné. Byli to kluci, se kterými jsme hráli s mičudou, kopali, dělali tělesné cviky a hry, ale pak to přestalo. Němci začali být pyšní. No byla to jejich obec a Hitler jim sliboval všechno možné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 13.01.2020

    (audio)
    délka: 02:35:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Ostrava, 15.01.2020

    (audio)
    délka: 01:24:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tátovi stačily žebračenky, já jsem chtěl žít jinak

Miroslav Šnejdar, okolo roku 1935.
Miroslav Šnejdar, okolo roku 1935.
zdroj: archiv pamětníka

Miroslav Šnejdar se narodil 14. listopadu 1928 v Brně. Vyrůstal v České Třebové ve velmi chudé rodině. V roce 1945 byl nasazen na kopání zákopů na Slovensku. Po ukončení druhé světové války se vrátil domů. Otec ho z finančních důvodů odmítl podporovat ve studiu. Přesto se vyučil soustružníkem, udělal si maturitu a vystudoval Vysokou školu báňskou. Usadil se v Ostravě, pracoval jako konstruktér ve Vítkovických železárnách. Stal se autorem řady patentů a vynálezů, naučil se hovořit anglicky, německy, rusky, portugalsky a španělsky, získal titul CSc. V 70. letech vedl stavbu stroje na překládání zeminy v Brazílii, který sám vyprojektoval. Poté pracoval pro OSN na výzkumu rudy v Mosambiku. Pracovních úspěchů dosáhl, přestože odmítal vstoupit do KSČ a býval terčem udání závistivých kolegů. Jeho koníčkem bylo cestování. Projel všechny země světa a je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejzcestovalejší Čech. Na zahraniční cesty nepřestal vyrážet ani poté, co oslavil devadesáté narozeniny.