Jaroslav Kubínek

„Poslal mi potom takovou informaci, to si pamatuji, že to mělo takový dlouhý ruský název, ale bylo to přeloženo Vojensko-politická situace a operativní stav na území Pobaltského vojenského okruhu. V Pobaltí se drolila sovětská moc s vědomím sovětské vlády a vojáci na tuto novou situaci reagovali. Ptal jsem se ho, proč mi to dává, jestli se něco připravuje, a on mi odpověděl, že kdyby se něco připravovalo, tak by mi to nedal. Jen prý, abych byl informovaný. To byla taková indicie, která mě vedla k tomu, že jsem zbystřil.“

„Ve čtvrtek proběhlo několik jednání, co jsem mohl, to jsem udělal, ale po obědě přijel jeden člověk, kterého jsem velmi dobře znal, z Hradce Králové, s takovým poznatkem, že má nebo může večer dojít při demonstraci před divadlem k tomu, že ti, kteří údajně byli školeni jako hlasová kulisa jižní tribuny zimního stadionu, a to všechno se jenom tak říkalo, já jsem to nevěděl, tak že budou volat: Nejsou tady, pojďme si pro ně! Že by mohlo dojít k pohybu po městě s cílem dojít před okresní výbor a tam může dojít k nějaké provokaci. A abych vzal v úvahu, že v pátek zasedá ústřední výbor KSČ a že incident v Pardubicích by pozornosti neušel. Nevěděl jsem o tom zbla. A tak ačkoliv interní pokyn zněl na žádné demonstrace nechodit, tak jsem si říkal, že tam jít musím. Protože kdyby došlo k nějakému konfliktu před budovou okresního výboru a bude tam víc lidí, tak nikdy nevíte, kdy praskne tabulka.“