Ve válce trpěli hlavně nevinní
Stáhnout obrázek
Ladislav Nezkusil se narodil 17. prosince 1921 ve Vinarech nedaleko Nového Bydžova. V roce 1942 byl povolán do Německa na nucené práce. Po krátkém pobytu v táboře Baumholder na francouzsko-německých hranicích se dostal do polovojenské organizace, jejímž úkolem byla „obnova Říše“. Jeho prvním působištěm bylo město Mainz (Mohuč) poničené bombardováním. Tam pracoval jeden rok jako pomocná síla zedníků a díky své zručnosti si ho mistrové oblíbili. Při obnově města zažil vyprošťování živých i mrtvých obětí z trosek rozbořených domů, všudypřítomný hlad i vážný pracovní úraz. Dalším Ladislavovým působištěm se stal Kassel, kde s tesaři a truhláři pracoval na obnově města. V dalším městě Zeitz měl na starosti opravy chladicích věží rafinérie na výrobu minerálních olejů. S blížící se frontou byly nálety stále častější. Ladislav se proto rozhodl pro útěk. Pěšky i vlakem se spolu s přítelem dostali až do Prahy, odkud Ladislav pokračoval domů do Vinar. Po osvobození chtěl pracovat v zemědělství, ale kvůli úrazu z Německa nemohl. Rozhodl se pro učitelskou dráhu. Po roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa a stal se předsedou místní organizace. V obcích navštěvoval stavení a přemlouval zemědělce ke vstupu do družstva. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, poté pracoval na katedře historie a filozofie Ústředního domu armády v Praze. V roce 1969 přešel na Vojenskou lékařskou fakultu do Hradce Králové, kde civilním i vojenským posluchačům přednášel marxismus a vědecký komunismus. Na této pozici vydržel přes dvacet let, až do revoluce v roce 1989. Katedra pak byla zrušena a Ladislav odešel do důchodu. V roce 2005 vydal Ladislav Nezkusil knihu Z deníku nuceně nasazeného.
