Na povrchu byla faleš, ale to lidské, skutečné, bylo někde v nás a nesmělo se to dostat na povrch
Marie Hromádková, rodným příjmením Eliášová, se narodila 25. dubna 1943 v osadě Pružiny náležící pod obec Tichou v okrese Nový Jičín. V této odlehlé osadě, kde elektrický proud zavedli až v roce 1949, žila do deseti let. Během komunistickým režimem řízené kolektivizace venkova se stala svědkem nátlaku na prarodiče ke vstupu do jednotného zemědělského družstva. Její dědeček to velmi těžce nesl a nakonec prý obrovské vypětí nervů zaplatil životem. Pamětnice se po studiích na pedagogické fakultě stala učitelkou českého jazyka a výtvarné výchovy. Osobně se sice nezapojila do žádného odboje a nestrávila ani den v komunistických věznicích, její příběh však ukazuje, že i v době nesvobody si mohl člověk zachovat důstojnost a zdravý rozum a nemusel vždy jen sklánět hlavu s davem. Ze zaměstnání ji sice nevyhodili, ale její názory a postoje ji omezily v pracovním růstu. Po pádu komunismu se stala jednou ze zakládajících členek Občanského fóra v Mořkově a jejím místním mluvčím. V této poměrně velké obci žije dodnes a již pětadvacet let je místní kronikářkou.