Oldřich Kolzrt

„No, potom 3. a 4. se strhávaly německý nápisy a najednou tam přijelo německý auto plný vojáků. My jsme byli na náměstí a oni stříleli do vzduchu. Tak samozřejmě jsme se snažili utýct někam do uličky, já jsem utíkal s dalšími směrem ke sklářský škole. Jenomže ze sklářský školy začali taky střílet. Naštěstí tam byl dům, tam nám otevřeli a my jsme se nacpali dovnitř. No, ale pak odjeli a pak už tam nebyl problém. Akorát, když vedli německý zajatce přes Brod do nějakýho centra, odkud je posílali nevím kam, tak ty průvody chodily přes náměstí a tam se zjišťovalo, jestli je tam nějaký esesák, protože ti byli nejhorší vůbec. Armáda byla relativně oproti esesákům slušnější, no a tak ti, co byli, měli vytetovaný SS a uniformy, tak byli zavřený u soudu, to je v Brodě na náměstí, tam byla věznice. Mezitím se vraceli od Liberce vězňové z koncentračních táborů, mezi nimi byl také jeden Broďák. No a to byly... Nevím, já jsem radši potom odtamtud utíkal... Protože pochopitelně si chtěli vybít zlost za to, co zkusili, na těch esesácích, takže třeba vzali dlažební kostku a začali je mlátit.“

„Já když jsem vystupoval ze strany, tak jsem napsal, že si chci zachovat právo na vlastní názor a že se nedám v budoucnu nikým svazovat, to byla jedna věc. Pak podepsal jsem 2000 slov v osmašedesátým a dával jsem tady veřejně najevo svý myšlení. Ještě k tomu členství ve straně, neříkám, že bych se chtěl omlouvat, to je asi, jako když říkám, že jsem neuměl říct ne, to stejně nepomůže. Já jsem měl skoro každý den odpoledne nějaký kroužek, volejbal, basket, a většinou jsem si ty kroužky dával, když byly stranický schůze. Takže na konci roku se konstatovalo, tady soudruh Kolzrt, ten byl pouze jednou, no tak on má kroužky, takže to bylo dobrý.“

„A pak jsem dostal list z krajskýho národního výboru, že mě propouštějí ze školských služeb z důvodu, že bych kazil mládež a nabourával jejich socialistické smýšlení, a že mě nemůžou zaměstnat ani nikde jinde ve školství.“