Šárka Kašpárková

"Já osobně si myslím, že nejenom co se týká sportu, tak ne všechno, co bylo před rokem 1989, bylo špatné. A myslím si, že i propracovaný systém sportu od náboru dětí až do konce, že ten systém byl nastavený dobře. Ať už to byly sportovní třídy na základních školách zaměřené na různé sporty, sportovní gymnázia, střediska vrcholového sportu. Přijde mi, že v dnešní době je v našem sportu strašný chaos a chybí tomu řád. A myslím si, že v dnešní době je to sportování daleko složitější pro mládež a pro děti, než to bylo v té době předtím. Že předtím šlo všechno tak nějak hladce, teď jde všechno tak nějak těžce. Ale říkám, myslím si, že ten systém sportu, který byl nastavený na podchycování talentů nebyl špatný, a myslím si, že to dnešnímu sportu chybí."

"A mám třeba i takovou příhodu, že - já nevím, jestli jsem chodila do druháku nebo do třeťáku - tak taťka přijel na nějakou služební cestu do Brna, tak se tam za mnou stavoval a já jsem zrovna měla odcházet na trénink. A taťka mi tam přinesl nějaké věci z domu, co jsem potřebovala. A taťka odcházel z té školy a já jsem tak za ním stála a úplně mi tekly slzy, že jsem věděla, že je tady v Brně a já nemůžu být s ním. Tak vím, že tenkrát mi trenér dovolil, že nemusím jít na trénink, a strávila jsem místo tréninku čas s taťkou a byla jsem tehdy hrozně šťastná."