Mám to štěstí, že mě každá práce nakonec začne bavit

Stáhnout obrázek
Věra Heroldová-Šťovíčková se narodila 3. listopadu 1930 v Praze. Tatínek byl taxikář a maminka posluhovačka. Když skončila válka, pamětnice si na rodičích vymohla studium na gymnáziu. Ještě před maturitou se zúčastnila povinné prázdninové brigády a ta ji zavedla do Československého rozhlasu. Od roku 1949 se stala redaktorkou a zůstala zde až do svého nuceného odchodu v roce 1970. Jako zahraniční zpravodajka v 50. a 60. letech pobývala pracovně například v Polsku, Guineji, Zanzibaru nebo Alžírsku. V roce 1968 se aktivně zúčastnila „obrodného procesu“ a ve dnech vojenské invaze vojsk Varšavské smlouvy se podílela na protiokupačním vysílání. Po odchodu z rozhlasu krátce pracovala v Náprstkově muzeu, kde se seznámila se svým manželem Erichem Heroldem. Ani zde však nemohla zůstat a nakonec skončila jako dělnice v pražských Ústředních skladech. Byla signatářkou Charty 77. V letech normalizace se věnovala překládání z francouzštiny a angličtiny (na cizí jméno). Jejím klíčovým překladem se stala Frazerova Zlatá ratolest, kterou přeložila společně se svým manželem. V roce 1990 odolala pokušení vrátit se do rozhlasu a zůstala u překládání - přeložila na sto dvacet titulů. Zemřela po dlouhé nemoci 31. října 2015.